Další z úderů mccarthismu v Čechách. Po knihách Všichni krásní koně, Hranice, Tahle země není pro starý a hlavně po Cestě a Krvavém poledníku je zřejmé, že si autor z amerického Jihu, pokračovatel Williama Faulknera a Flannery O’Coonorové, našel svoje čtenáře i ve středu Evropy. Skoro se nechce věřit, že tenhle brilantní stylista míval ve Spojených státech velkou část svojí spisovatelské kariéry mikroskopické náklady, nepřesahující 1500 výtisků. Ty časy už jsou ale pár let pryč. Zvlášť po zfilmování knihy Tahle země není pro starý bratry Coenovými a po očekávané adaptaci Cesty od režiséra Johna Hillcoata.
S vyzněním knížek Cormaka McCarthyho (1933) mívají velký problém lidé plní naděje v nepomíjitelnost lidské ušlechtilosti, vyznavači světlých zítřků, jedním slovem optimisté. Prubířským kamenem pro ně většinou byla Cesta. Od téhle knihy se McCarthyho někteří bojí. Není divu, že po přečtení anotace ohlašující český překlad Dítěte Božího („Vrah a nekrofil žije v jeskyni spolu s rozkládajícími se těly svých obětí a s několika plyšáky…“) mnozí jen tiše hlesli: tak tohle už fakt ne. A skutečně – příběh Lestera Ballarda je děsivý. Nedostatek lásky a absence příjemných lidských citů mu postupně zatemňují rozum. Ubíjí ho samota, kterou i přes snahu nějak se s okolím sblížit nedokáže prorazit. Když ho nakonec při dražbě domu, kde bydlí, připraví i o střechu nad hlavou, klesá pod tíhou osudových dispozic definitivně ze dvou nohou na čtyři.
Život s mrtvými a plyšovými Fyzicky i duševně žije jako zvíře, které si ale místo pouhých instinktů zachovalo ještě ze „kdysi“ touhu po něčí blízkosti. A dělá strašné věci. Protože vnitřně porouchaný člověk umí dělat strašné věci. Nakonec se cítí dobře jen mezi mrtvými nebo plyšovými. A McCarthy, inspirován skutečným případem z Ameriky roku 1957, popisuje jeho propadání se do lidských norem zbaveného šílenství přesně a chladnokrevně. Jako v Krvavém poledníku nebo Cestě jen lapáte po dechu, knížku na chvíli zavíráte a koušete se do rtu. Čtete-li v exteriéru, nahlédněte krátce do kolemjedoucího kočárku a popřejte v duchu nemluvněti šťastné dětství.
***
Cormac McCarthy: Dítě Boží Argo, 182 stran, 2009
