Kalifornské údolí Silicon Valley není Hollywood, Broadway nebo las Vegas. Působí nenápadně. Jako v pavoučí síti se v něm proplétají geniální lidské mozky.
Ráno, 7:25. Vlaková souprava CalTrain vyjíždí ze San Franciska do San Jose – města jsou od sebe vzdálená čtyřicet kilometrů. Tak dlouhá je kolébka nových technologií, nejslavnější vědecko-technické centrum světa – Silicon Valley.
Vlak CalTrain bývá ráno i večer přeplněný lidmi. Mnozí z nich jsou vynálezci – vždyť ve Valley vznikla televize, první textový editor, první počítačová myš, první internetové propojení v dějinách lidstva, počítače Apple a taky – Google.
Vedle vynálezců sedí ve vlaku podnikatelé, kteří si nejsou jisti, jestli si zítra nebudou muset sbalit kufry a odjet zpátky domů: firmy tu často začínají v garážích a bez zaměstnanců. Hřát je u srdce může jen fakt, že podnikají v přísně nekorupčním klimatu.
Založit vlastní firmu tady může prakticky každý. Prostředí, ve kterém lze vyvíjet nové projekty a následně svobodně oslovovat investory, vášnivě obdivuje i ruský prezident Medveděv. Ten chce podobné centrum založit na zelené louce u Moskvy: proto Silicon Valley před třemi týdny navštívil.
Těžko říct, zda ho návštěva skutečného Silicon Valley od plánu založit menšího ruského bratříčka neodradila. Jestli nepochopil, že si vzal příliš velké sousto. Výsledky zdejší inovátorskopodnikatelské horečky jsou totiž patrné na první pohled. Obě pětiproudé dálnice ve Valley lemují obří centrály asi tří tisíc firem: Google – ve zdejším slangu Googleplex – (Mountain View), Hewlett-Packard či Sun Microsystems (Palo Alto), Apple Computer (Cupertino), eBay a Adobe Systems (San Jose), Yahoo a Intel (Santa Clara), Oracle (Redwood City). A taky Twitter v San Francisku, Xerox nebo Sony.
Mnoho společností tu má kanceláře i proto, že sousloví Silicon Valley s sebou nese dobré, „sousedské“ pracovní kontakty a pocit, že vám nic neuteče; pro zbytek Ameriky i světa to prostě zní sexy. Věří se, že lidé tady automaticky dýchají novátorský vzduch, podložený sedmdesátiletou tradicí a bleskurychlou komunikací: vždyť stejně jako na každé vesnici se ani tady nic dlouho neutají.
Počítačový Hollywood
Všechno začalo tím, že profesor místní Stanfordské univerzity Fred Terman (jeho tatínek mimochodem vynalezl IQ testy) půjčil v roce 1939 dvěma svým studentům a spolužákům ze třídy Billu Hewlettovi a Davu Packardovi šest set dolarů. Řekl jim, ať za ty peníze konečně založí firmu – 538 dolarů, traduje se, H. a P. použili jako počáteční kapitál, 62 propili.
Terman pak často pyšně opakoval, že to byly jediné peníze, které si „jeho dva chlapci“ kdy museli půjčit. I současný mrakodrap centrály Hewlett-Packard zůstal tady, v Palo Altu. Archivářka o zdejší exponáty pečuje stejně, jako je tomu v kterémkoli jiném muzeu: „Máme tu za sklem první HP kalkulačku na světě, první HP osobní počítač, první kupní smlouvu,“ vysvětluje. Podobně mateřský přístup má ke svému muzeu firma Intel. V roce 1955 přesvědčil profesor Terman svého dalšího studenta, Williama B. Shockleyho, spoluvynálezce tranzistoru, aby se osamostatnil. Tak přišel na svět křemíkový polovodič, základní součástka pro vznik dnešních počítačů. Brzy se od Shockleyho firmy odtrhlo osm ani ne třicetiletých inženýrů, kteří vešli do dějin pod názvem „Osmička zrádců“ a v Mountain View založili další společnost. Nejproslulejšími z osmičky zrádců se stali přátelé a inovátoři Robert Noyce a Gordon Moore, kteří v roce 1970, kde jinde než v sousedství, založili Intel. O rok později vyrobila nová firma první křemíkový mikroprocesor – čtyřbitový Intel 4004, který má ve zdejším muzeu čelné místo a zvětšen vypadá jako mozaika Marca Chagalla. Díky tomuto mikroprocesoru získalo Silicon Valley své jméno; křemík se anglicky řekne silicon, valley je údolí.
Pak vznikaly v kalifornském údolí u San Franciska další firmy, založené záměrně na přátelských principech, úzkostně nesvazované hierarchií. O systému šéfů, podšéfů a vrcholných i spodních manažerů se v celém Silicon Valley mluví jako o staromódním principu, který spolehlivě zabíjí kreativitu. A právě tvořivost je jediná věc, za niž se tady platí.
Možná proto tu lidé působí uvolněně, příjemně a přátelsky. Jako by jim nešlo o nic zásadního. A přitom jde: o další revoluci v telekomunikacích, v jaderné technologii a biotechnologii.
Alma mater Stanford
Na Stanfordu rozhodně jděte do University Café. Vypadá sice obyčejně, ale třeba Bill Gates a Paul Allen, zakladatelé Microsoftu, tady podepsali první smlouvy. Mezi děkany Stanfordu patřila třeba Condoleezza Riceová (1993–1999), Bushova ministryně zahraničí a poradkyně pro národní bezpečnost. Kalifornská kolébka nových technologií dodnes stojí a padá na unikátním, intimním vztahu mezi touto univerzitou, která leží (geograficky) v jeho srdci, a reálným světem. Další důvod, proč se Valley nedá jen tak zkopírovat či napodobit jinou zemí. O Valley se dokonce díky této univerzitní velmoci mluví – tak trochu s despektem – jako o prostředí „made in Stanford“.
Vždyť stejně jako se Hewlett s Packardem seznámili jako osmnáctiletí při zápase amerického fotbalu (podzim roku 1930) a jejich celoživotní přátelství pak zásadně zformovalo podobu digitálního věku, sešli se tu v jedné školní lavici v roce 1970 i Steve Wozniak se Stevem Jobsem, zakladatelé počítačové firmy Apple. (Steve Jobs má mimochodem dodnes v údolí dům a na zahradě jabloně s ukázkově zelenými plody.)
I dnes sedmatřicetiletí Larry Page a Sergej Brin byli v devadesátých letech prostě jen nadaní studenti počítačových věd a nerozluční přátelé, co do Kalifornie přišli bůhvíodkud (Brin se narodil v Moskvě a jeho rodiče do Ameriky emigrovali kvůli antisemitismu, když mu bylo šest). Na Stanfordu pak začali Page s Brinem pracovat na softwaru, který, jak se posléze zjistilo, byl neuvěřitelně cenný. Škola je v jejich snažení více než podporovala: tak mohli za probdělých nocí vytvořit několik prototypů. Psal se rok 1998. Než odpromovali, byl jejich vynález na trhu i s názvem: www.google.com.
Nejvyšší plat na světě
Jaké je Silicon Valley dnes, po pádu internetové bubliny ze začátku nultých let a uprostřed vleklé hospodářské krize, v níž se stále čeká na další „velký vynález, který změní svět“?
Průměrný roční plat je v Silicon Valley 80 250 dolarů, dvojnásobek toho, co na zbytku území USA. Je to místo s nejvyšším průměrným příjmem na světě.
Tohle privilegium je však vyváženo tím, že obyčejný dům tu stojí milion dolarů, trochu větší dva miliony, opravdu krásný domov pořídíte za pět milionů dolarů.
Mnoho obyvatel Silicon Valley je single či bezdětných. Není to ale jen kvůli kariéře. Kaliforňané žijící v technologickém srdci světa chápou tuhle možnost jako jednu ze svobodných voleb a zdejší společnost na ně nevyvíjí v tomto směru žádný tlak. V tom je Silicon Valley zase o něco napřed – i když je relativní, co znamená napřed.
Prosperuje zde také skupina Anonymních workoholiků – založená na stejném principu jako Anonymní alkoholici. Dostat se z osmnáctihodinového pracovního dne pomáhá počítačovým „geekům“ sport – kdo neběhá nebo nesurfuje, jako by nebyl.
Ale vůbec nejlépe se ve Valley daří seznamovacím agenturám. A samozřejmě také Facebooku a MySpace. Hledání vhodného partnera už definitivně převzal virtuální prostor. Zaplatíte a propojí vás s osobou s podobnými koníčky a příjmem. A když to nevyjde? Nevadí.
Pořád ještě jsou na světě miliony věcí, které čekají na vynalezení.
***
LIDÉ ZE SILICON VALLEY
? Pro evropské IT specialisty je Silicon valley často nedostižnou metou.
? Na osobní oddělení velkých firem přichází v některých případech až tisíc žádostí o zaměstnání denně. Podrobný přijímací proces pak nezkoumá jen zkušenosti, ale i kreativitu uchazeče a schopnost rychle se učit nové postupy a technologie.
? V Křemíkovém údolí žije i několik Čechů: v San Francisku například Dominika nell applová, podnikatelka a průmyslová designérka. v google v Mountain view je už šestým rokem zaměstnaná slovenská softwarová inženýrka Petra Popluhárová.
O autorovi| Veronika Bednářová, reportérka Pátku veronika.bednarova@lidovky.cz
