Vyměnila advokátní talár za soudníKateřina Šimáčková (50) vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Později získala doktorandský titul. Patnáct let se věnovala advokacii a přednášela. Následoval justiční přerod. Nejprve byla v roce 2009 jmenována soudkyní Nejvyššího správního soudu a o další čtyři roky později došla na pomyslný Olymp. Stala se soudkyní Ústavního soudu. Zastupuje Česko například v Komisi pro demokracii prostřednictvím práva (Benátské komise) a ve Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu EU. Má se také stát ad hoc soudkyní Evropského soudu pro lidská práva. Domluví se čtyřmi světovými jazyky. |
LN: Vysvětlete mi, jak je možné, že padla obžaloba na expremiéra Petra Nečase kvůli trafikám, když trio exposlanců stíhané být nemůže, jak už dříve rozhodl Nejvyšší soud?
K probíhajícím případů či k citované kauze tří exposlanců se nemohu vyjadřovat. Na Ústavním soudě jsme o nich nerozhodovali. Jako specialisté na ústavní právo jsme nicméně sledovali soudní výklad článku 27 Ústavy, který vymezuje imunitu poslanců a senátorů. A náš senát, ve kterém jsem byla soudkyně zpravodajka, se vyjadřoval k rozsahu indemnity, tedy beztrestnosti za projev poslance, v jiném případě (šlo o případ poslance Otto Chaloupky, který se podle obvinění policie dopustil projevu nenávisti proti Romům na Facebooku – pozn. red.). Na základě tohoto případu jsme provedli přesnější vymezení, co je imunita a indemnita a proč je vůbec máme. Zdůraznili jsme, že není možné, aby všechny trestné činy, které se stanou na půdě Poslanecké sněmovny, byly kryty poslaneckou indemnitou.
LN: Na základě čeho jste k tomu dospěli?
Ústava chrání svobodný projev poslanců a senátorů, přičemž projev je vyjevení informací, názoru či myšlenky. Není to projev vůle či úkon – jako dát někomu úplatek, uzavřít s někým smlouvu a podobně. Když se v Listině základních práv a svobod a v Ústavě objevuje slovo projev, tak se tím myslí realizace svobody projevu a vyjádření názoru. Debata v parlamentu totiž musí být velmi svobodná. Poslanci a senátoři nesmí být potrestáni za to, co zazní v parlamentní debatě. Znovu ale říkám, že projev je zpravidla slovní vyjádření informace, myšlenky a názoru. V nálezu jsme pak uvedli i další kurióznější možnosti projevu, které poslanci využívají.
LN: Jaké?
Poukázali jsme na to, že projevem je třeba spálení vlajky anebo vhození sněhové koule do jednacího sálu - což provedl americký senátor na protest proti řečem o oteplování. Je to tedy projev v tom nejširším slova smyslu. Chráněný projev musí být pronesen během jednání parlamentu, indemnitou není chráněno, pokud by například někdo někomu dával úplatek ve sněmovní kanceláři. Přece nemůže být beztrestné vše, co se stane v budově jménem Poslanecká sněmovna. Musíme být velmi obezřetní, aby nebyla imunita zneužívána.
LN: Jak je upravena imunita poslanců jinde ve světě?
Čím více na západ a čím rozvinutější demokracie, tím jsou ke svým veřejným představitelům přísnější. Pro mě je velmi důležité ochránit svobodnou debatu v parlamentu, protože je to skutečně podstatné pro demokracii. Není to ale výsada či privilegium parlamentáře. Indemnita je funkcionální nutnost, aby parlament pracoval co nejlépe.
LN: Nakolik je tento nález závazný, aby se jím do budoucna řídily ostatní soudy?Ústava stanoví, že nálezy Ústavního soudu jsou závazné pro všechny. Ústavní soud to vykládá tak, že závazné nejsou jen zrušující výroky Ústavního soudu, ale i takzvané nosné důvody. Těmi se rozumí stěžejní argumenty, které Ústavní soud k rozhodnutí vedly.
Osobně se domnívám, že soudní rozhodnutí jsou silná právě podle toho, jaká je jejich argumentační kvalita. Nerada se v oblasti práva bavím o tom, kdo má větší razítko. Jde o to, kdo umí svůj názor lépe vyargumentovat, odůvodnit a také například opřít nejen o národní, ale i mezinárodní prameny. Myslím si, že právě tento nález, se kterým jsem si dala velký kus práce, vykládá rozsah poslanecké indemnity přesvědčivě.
LN: Jak vypadá vlastně práce na takovém rozhodnutí Ústavního sodu?
Shromáždili jsme veškerou literaturu a judikaturu, která je k dispozici v Česku. Využili jsme naše analytické oddělení, které se může s dotazy obrátit na ostatní ústavní soudy ve světě. Důsledně vycházím z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, abych nevystavila Česko riziku, že bude odsouzené za porušení lidských práv. Konzultovala jsem to i s jinými ústavními soudci, kteří nebyli členy našeho senátu a kteří se specializují na parlamentní procedury.
V senátu jsme se jasně dohodli, že rozhodnutí bude zamítavé a že by bylo dobré, abychom překonali argumentaci Nejvyššího soudu, protože jejich příliš velkorysý výklad ochrany poslanců je neudržitelný. Vzpomínám si, že jednu větu cizelovali všichni členové senátu, aby se nám podařilo vyjádřit vše, co jsme chtěli.
