Když před dvěma lety vyšla literární antologie s třaskavým názvem Kniha o kundě, nikdo nečekal, jak zahýbá knihkupeckým trhem. Potkat jste ji mohli vyskládánu do komínků u vchodů velkých knihkupectví vedle Harryho Pottera či Paula Coelha i diskrétně vystavenu ve výlohách nádražních trafik, neboť se stala nečekaným bestselerem.
Několik tisíc prodaných výtisků zajistilo publikaci místo dokonce i v referenčním zdroji pro českou literaturu. Nejsem si však jist, zda někteří kupci oné knihy nebyli zklamáni. Krom několika úryvků z prvorepublikových „galantních“ tisků obsahovala totiž verše Hrubína, Halase, Rimbauda, výňatky z děl Maupassanta, RobbeGrilleta či současných českých prozaiků. Ale ať je tomu, jak chce, podnícena ohlasem objevila se nyní v prodeji komplementární Kniha o čuráku.
Třešňová větévka Nebozez, povstalec, šíp lásky, šošrňal, migrénštif, Adamovo žebro, zvoneček či třeba třešňová větévka - toť jen několik přídomků, jimiž je zde titulní protagonista častován. Editor skrytý pod pseudonymem Nela D. Astonová čtenářům opět nabízí tematickou exkurzi českou a světovou literaturou i lidovou slovesností.
Znovu tu nejde o nějaké prvoplánové prasečinky, ale o koláž různých poetik a někdy doslova světonázorů, v nichž figuruje mužství „vítězné i poražené“. Kupříkladu americké feministky jsou schopny ve způsobu zobrazení penisu nalézat derridovské významy i „asertivní sebejistotu“ americké zahraniční politiky.
Sestříhat pornofilm jen ze záběrů jednoho orgánu by byla hloupost, v případě literatury však takováto zastavení svůj půvab mají. „Hostitelka ho znalecky uchopila dvěma prsty jako šálek při slavnostní večeři,“ píše portugalský prozaik António Lobo Antunes, zatímco lidový trubadúr bez okolků pěje: „Já ti ho tam nalámu jako kilo salámu.“
Výživné folklorní bloky střídají literární ukázky autorů napříč staletími i zeměmi.
Kromě ukázek z tvorby známých „sprosťáků“ (Miller, Roth, Jelineková, Lautréamont...) tu najdeme i díla méně očekávaná včetně Bible. Téměř všichni přítomní tvůrci spadají do první ligy, takže jakkoli si čítanka zaslouží sníženou známku z mravů, z literatury je to více než chvalitebné.
Smál se, smál Osvícenský folklorní sběratel Jan Jeník z Bratřic (1756-1845) zaujímá v české kultuře zvláštní postavení. Za svého života byl ve při s většinou obrozenců, neboť považoval lidový materiál za dokument doby a odmítal jej podrobit „estetizující cenzuře“. Počínaje 20. stoletím však začíná být o jeho rukopisné sbírky značný zájem právě pro jejich původnost, byť i novodobá vydání provázejí obstrukce. Erotická či skatologická explicitnost folkloru totiž už po staletí vábí i děsí.
Nejnovější, v pořadí již sedmá edice Jeníkových „písní krátkých“ vychází pod názvem Když jsem šel okolo vrat... a slibuje úplnější korpus než dosud nedokončené kritické vydání. Editorská dvojice Radim Kopáč a Josef Schwarz doplnila folklorní texty komentáři, v nichž se mimoděk odráží příběh mravnostní cenzury vinoucí se celým českým národopisem až do roku 1989.
„Smál se, smál / a trávy se držel; / tráva se s ním utrhla / a on seděl tak zhola...,“ zní umravněná verze původního: „Sral, sral, sral, / trávy se držel; / tráva se mu utrhla / a on upad do hovna, / zmazal si prdel.“ Opravdu by tohle český národ nepřežil, notabene když si tak po staletí zpíval?
Lidová pitvořivost Čistě kratochvilné účely přiznává svazku (S)prostonárodní říkadla, básně a balady redaktor Ivo Železný. Více než ryze lidovou tvorbu však jeho výběr obsahuje dílka umělá, byť anonymní. Lidový živel totiž nevyprodukuje „baladu“ o čtyřiceti slokách, a proto také většina textů nemá kvality plebejské údernosti, gradace, kontrapunktu, ba ani vtipu - snad vyjma méně známé parodie Erbena (zvláště Svatebních košil), který ovšem z folkloru sám vycházel. Ostatní předlouhé veršovánky oplývají ponejvíce humorem nezáměrným, zvláště užívajíli dikci 19. století: „Též Frídu poznala jsem od baletu, / ta vyznala se dobře ve minetu...“
Hlavním tahákem této velkoformátové publikace jsou dozajista ilustrace Petra Urbana. Angažovat k lidové slovesnosti lidového kreslíře snad není až tak nemístné, nicméně výsledek až na výjimky neoslní. Urbanův autorský vklad na poli tuzemského černého humoru jistě netřeba zpochybňovat, jako ilustrátor však zatím nepřesvědčil - ani jeho pokus o výtvarný doprovod Švejka nebyl přijat příliš vřele.
V tomto případě nabízí Petr Urban povětšinou kresbu hrubě doslovnou, „uslintanou“, bez větší nadsázky či špetky poezie. Jak osvěžující je proti tomu v prvním recenzovaném svazku patina retrofotografií (čím starší, tím lepší), o kresbách Beardsleyho či Borela nemluvě. A pokus sblížit Jeníkovy obrozenecké písně s kreacemi moderního malíře Michala Machata je přímo průkopnický.
HODNOCENÍ LN ***** Kniha o čuráku
dybbuk, Praha 2009, 271 stran
**** Jan Jeník z Bratřic: Když jsem šel okolo vrat...
Artes Liberales, Praha 2009, 226 stran
** (S)prostonárodní říkadla, básně a balady
XYZ, Praha 2009, 146 stran
Třeba americké feministky jsou schopny v zobrazení penisu nalézat sebejistotu zahraniční politiky
