Dva dny po slavném triumfu prohráli v Rájci 0:3.
Potom doma nestačili na Rousínov - 1:2.
A naposledy si neškrtli v Hulíně - 0:1.
Jen souhrou okolností klesli v tabulce z šestého na osmé místo, ne níž.
To ještě pořád oslavují triumf nad účastníkem Ligy mistrů? ptají se příznivci fotbalu.
„S kýmkoli hrajeme, všichni si říkají - když porazíme Líšeň, jsme lepší než Slavia. Tenhle motivační prvek dělá v naší vyrovnané soutěži hodně. Vyřazením Slavie jsme si na sebe upletli bič, s tím bojujeme taky,“ přemítá Bohumil Smrček, trenér týmu z brněnského předměstí.
„Je to tak, všichni si na nás brousí zuby,“ potvrzuje líšeňský brankář Tomáš Sedmidubský, jeden z hrdinů pohárového duelu. „Za dva dny jsme přijeli do Rájce a pět stovek diváků křičelo - my nejsme Slavie! Tam jsou vždycky horkokrevní. No a když jsme dostali tři góly, dali nám to sežrat úplně,“ pokyvuje hlavou.
Možnost, že by Líšeňským začalo po výhře nad Slavií pršet do nosu, vylučuje útočník Pavel Outrata. „Rozhodně ne, do dalších zápasů jsme šli s odhodláním i s potřebnou pokorou. V posledních dvou utkáních jsme už hráli svoji hru, jen neproměňujeme šance. Není to jednoduché - teď po nás chce každý jen výhry, ale my jako bychom měli na zádech batohy,“ myslí si druhý nejlepší střelec amatérského týmu, který své dva góly do sítě Slavie věnoval nedávno zesnulému otci. „Ale pořád si myslíme, že máme na víc, na páté místo po podzimu určitě,“ dodává Outrata.
V Líšni se pomalu chystá další svátek, 17. listopadu přivítají ve čtvrtém kole poháru Viktorii Žižkov.
Sundejte batohy, radí trenér
„Teď se soustředíme na mistráky -v sobotu hrajeme v Hrušovanech, pak ve Žďáru,“ říká trenér Smrček. „Kluci žijí tím, že nás střelecká smůla nemůže provázet věčně. Říkám jim - sundejte ty batohy, stejně jedete ve vlaku. Pak přijde i radost.“
Na budoucího pohárového soupeře se přesto byl podívat, v Praze sledoval Viktorku v utkání se Zlínem. „Viktorka má obránce z Kamerunu, záložníka z Brazílie a útočníka z Francie, navíc Švancaru. Mně by se líbilo mít v týmu Fabregase, ale radši pracuju s kluky, co nejsou žádné hvězdy,“ usmívá se.
A jak na Viktorku? „Máme naše štěstíčko,“ přibližuje Outrata. „Zase si před zápasem sáhneme na Přemka Poláka, našeho nejstaršího a zároveň nejmenšího hráče. A znovu přijde plný dům, požene nás sedmnáct set lidí.“ Jako proti Slavii.
