Profesor Oldřich Fejfar, paleontolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, podniká každé léto cestu po evropských muzeích. Tráví čas v jejich knihovnách a sbírkách a určuje svoje nálezy, a hlavně se stýká s tamními kolegy. Letos ho cesta zavedla kromě jiného do Berlína. Své postřehy líčí v dnešním rozhlasovém pořadu Meteor:
Přírodovědné muzeum Humboldtovy univerzity v Berlíně v Invalidenstrasse má zajímavý osud. Jak všichni víme, město bylo za války srovnáno se zemí, ale budova muzea, kterou postavil císař Vilém, bombám téměř ušla. Takže v moři rozbořených domů stálo muzeum s jedním zásahem, ale jinak nepoškozeno.
Nálezy, všechny ty veliké kostry dinosaurů, stály v oné obrovské prostoře zaprášené, ale neporušené. Postupně byly očištěny, věda se v muzeu dělala dál, ale budova nikdy nebyla rekonstruována tak, aby stopy války zmizely.
Donedávna jste na stěnách viděli zásahy kulometů, jeden trakt zoologické sbírky byl na místě, kam dopadla puma, probořen a rostly tam už stromy... zkrátka muzeum zůstalo v podobě, jak ho válka zanechala. Ale bylo přístupné veřejnosti a pyšnilo se skvělými nálezy.
Příliš dlouhý krk
Rekonstrukce začala až letos na jaře. Už skončila a muzeum bylo znovu otevřeno. Slavní dinosauři, vůbec největší sbírka na světě, dostali novou podobu. Byla povolána kanadská firma, která je znovu postavila. Došlo tam k dost legrační události: o největším dinosaurovi, brachiosaurovi, který tam stojí s krkem vztyčeným až ke stropu, se zjistilo, že má krk delší než předtím. Takže kvůli němu museli upravit střechu! Firma odvedla prvotřídní dílo. Já jsem muzeum navštívil před jeho otevřením, ale sbírka dinosaurů byla téměř před dokončením a byl to fascinující pohled. Dnes je sbírka prakticky sto let stará. Pochází z takové zvláštní čtyřleté expedice (1902-1905), která vznikla na základě náhodného nálezu v tehdejší Východní německé Africe nedaleko Dar es-Salaamu. Voblasti zvané Tendaguru se nacházejí vrstvy křídového útvaru -tedy podobného stáří, jako známe třeba z Petřína, Bílé hory a okolí Prahy. Africké vrstvy byly ovšem o něco starší - byly prakticky na začátku křídy a některé z nich dokonce na rozhraní jury a křídy. To znamená, že tam byly vrstvy stejně staré jako deskové vápence v oblasti jihoněmeckého Solnhofenu, kde se zachoval nejstarší doklad vývoje ptáků - známý „prapták“ archaeopteryx, a byly stejně staré jako památník dinosaurů (Dinosaur National Monument) v americkém státě Utah.
Dinosauří lom
Všechny tyto nálezy tedy mají zvláštní shodou okolností prakticky stejné geologické stáří. A ukázalo se, že východoafrické Tendaguru je jedním z nejbohatších nalezišť dinosaurů vůbec. Nálezové vrstvy zde nebyly tvrdé, daly se zpracovávat krumpáčem a lopatou a postupně tam vznikl obrovský lom na dinosauří nálezy, kde pracovalo nejprve 160, pak 250 a ten čtvrtý rok dokonce 500 místních obyvatel, kteří pocházeli z několika kmenů. V nálezových zprávách expedice se dokonce uvádělo, že se domorodé kmeny lišily morálkou. Některé z nich měli rádi, protože to byli siláci a dovedli dobře kopat, jiné kmeny zase nebyly tak fyzicky zdatné, ale byli to chytří lidé a dovedli kostry dinosaurů dobře odkrývat. Dohromady se v letech 1908 až 1912 celkem vystřídalo přes 50 tisíc lidí. Byla to jedna z největších paleontologických vykopávek vůbec. Císař samozřejmě poskytl loďstvo - z Hamburku vyjížděly parníky, ovšem musely kotvit daleko v moři, protože to byla velká plavidla. Kosti se musely po šesti- až sedmidenním pochodu dopravit z naleziště až na loď. Proto musely být dobře chráněné. Kosti dinosaurů, dlouhé dva až tři metry, se musely dobře zabalit pomocí bambusu, který v dané oblasti roste. Ve sklepích berlínského muzea je dodnes ještě celá řada nerozbalených objektů často ještě v nálezové hornině v původních bambusových obalech. Jsou to tyče dlouhé třeba tři metry, svázané kokosovými provazci. Balíky se nosily na železných tyčích, nosiči s nimi pochodovali dlouhými karavanami až k pobřeží. Právě tato okolnost přivedla badatele na myšlenku pokusit se nalézt další drobnější fosilie, a to tak, že horninu ze zachovalých obalů nejprve rozpustili a poté proplavili na jemných sítech. Výsledek přinesl překvapení - objev drobných zoubků savců, současníků dinosaurů, kteří byli na sklonku jury na počátku svého vývoje. A tak již téměř zapomenuté naleziště východoafrického Tendaguru poskytlo po sto letech nečekanou vyhlídku dalších výzkumů.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce LN.
Meteor příští týden
Meteor, populárně-vědecký magazín, bude příští sobotu mimo jiné vysílat:
* Roboti ve školce
* Příběh z operačního sálu
* Stěhování ledních medvědů
* Jak vznikla lidská řeč
