„Omlouváme se těm, kteří mají žízeň, ale život je takový.“ Společnost Člověk v tísni ukazuje dětem v Praze rozdíl mezi českou a africkou školou názorně.
PRAHA Podlaha třídy v pražské základní škole Londýnská je lepenkou rozdělená na několik různě velkých ploch. Ty jsou označeny písmeny od A do F. Do třídy vstupují sedmáci a každý z nich má v ruce papírek se svou „novou identitou“.
„Papírek je v této hře, která se jmenuje Svět sta, vaším rodným listem,“ vysvětluje žákům Irena Zemanová. Ta je jedním z vysokoškolských studentů, kteří se účastnili semináře o rozvojové spolupráci pořádaného společností Člověk v tísni. Spolu s ostatními také připravila pro žáky základní školy projektový den o problémech Afriky.
Vy jste chudí a vy bohatí Jeden ze sedmáků si stoupá do sektoru, který je označen písmenem „B“. „Mám tady napsáno, že jsem občanem Arménie, že si každý z naší země vydělá ročně 6400 korun a že patřím do skupiny B,“ čte z papírku dvanáctiletý žák.
Na malou plochu k němu přibývají další spolužáci. Ve vedlejším velkém sektoru označeném písmenem „F“ stojí jen tři žáci. Jeden „pochází“ z Nového Zélandu, další z Austrálie a Švýcarska. „Vy pocházíte z nejbohatších národů. Vyděláváte si 400 tisíc korun ročně,“ říká Zemanová. Žáci si začínají uvědomovat, že se někteří tlačí na malé ploše. „Velikost vašeho prostoru odpovídá poměru velikosti vašich regionů na světě,“ dodává.
Voda jako luxus Hra pokračuje vysvětlením, co je hrubý národní produkt a proč je v některých zemích nedostupná voda. Všechny děti ve třídě pak dostávají svůj „příděl“ potravin v podobě sušenky. Ti z bohatých zemí k ní dostávají i čokoládu.
„Proč ji oni mají a my ne?“ ptá se jedna z dívek. „Protože bohaté země mohou dětem zajistit jídlo navíc.“ vysvětluje přednášející Jana Troupová. Vodu dostanou všichni, kelímek k napití jen někdo. Ve skupině „A“ může pít jen jeden žák. „Omlouváme se těm, kteří mají žízeň, ale život je takový. V nejchudších zemích má přístup k pitné vodě méně než 30 procent lidí,“ vysvětluje Zemanová. Děti z bohatých států dostávají navíc i džus. „Není to fér. Někdo se nemůže napít vůbec a jiný má tolik na výběr,“ říká po skončení hry, která měla upozornit na rozdíly mezi státy, dvanáctiletá Alena Nguyenová.
Najdi deset rozdílů To už ale musí sedmáci řešit jiný úkol: mají popsat, jak vypadá jejich běžný den. Po dohodě v jednotlivých skupinkách je na tabuli napsáno následující:
Vstáváme asi v sedm hodin, umyjeme se, oblečeme. Po vydatné snídani jedeme do školy. Tady trávíme v průměru šest hodin. Naobědváme se ve školní jídelně a jdeme domů. Když si uděláme úkoly, vyvenčíme psa nebo umyjeme nádobí a zbytek dne je jen náš. Navečeříme se a spát jdeme do jedenácti hodin večer.
Pak začnou přednášející popisovat, jak prožije stejný den dvanáctiletý Abera Alemanu z Etiopie. „Vstává za úsvitu a hned poté jde do tři kilometry vzdálené studny pro vodu. Cesta do školy mu pěšky trvá padesát minut,“ popisuje Irena Zemanová a ukazuje přitom žákům fotky chlapce. Vysvětluje jim, že v etiopské škole nemají k dispozici žádné pomůcky ani učebnice. Ve třídě je až 150 dětí.
„Jídelny tam neexistují, takže děti jedí, co si přinesou z domova -nejčastěji kukuřičnou placku. Po škole musejí děti hned domů a opět pro pitnou vodu do daleké studně,“ dodává Zemanová. Pokud probíhá zrovna sklizeň, musejí děti rodičům na poli pomáhat. „Stejný čas, který on musí pracovat, já trávím u počítače. Tak tam bych žít fakt nemohl,“ reaguje jeden ze sedmáků. „Teprve teď jsem si uvědomila, co všechno mám a víc si toho vážím,“ říká rozhodně po ukončení přednášky třináctiletá Róza Fleischerová.
Tím ale pro zdejší školáky téma Afrika nekončí.
Jejich třídní učitelka Gabriela Vágnerová plánuje, že její třída zůstane se školou v Etiopii v kontaktu. „O Africe uslyší ještě třeba v ekonomii, až budeme probírat měnu, nebo v předmětu Svět a příroda,“ dodala.
