Předmětem dotazníků byla výuka podle školních vzdělávacích programů (ŠVP). Zjišťovaly se názory na úspěšnost reformy a hodnotily se přínosy a problémy škol související s jejím zavedením.
Přechod na výuku podle ŠVP vnímají ředitelé i učitelé spíše pozitivně. Nejlépe byly hodnoceny změny ve spolupráci učitelů – častěji se setkávali, koordinovali výuku, hospitovali, konzultovali – a v zapojení žáků do výuky. Učitelé pozitivně hodnotili změny, které se týkají užívání nových metod práce (průřezová témata, směrování žáků ke klíčovým kompetencím, propojování výuky s praxí).
Problém: motivace žáků k učení Nejméně pozitivních změn se podle učitelů událo ve vztazích mezi žáky školy a ve spolupráci mezi učiteli a rodiči. Největší problémy při výuce mají učitelé s motivováním žáků k učení, hodnocením klíčových kompetencí a dosahováním školních výstupů, které si stanovili v ŠVP (naučit všechny žáky minimální stanovené kvantum látky, dovést žáky na konci roku či pololetí ke stanovenému porozumění jevům). Učitelé a ředitelé zmiňovali také finanční a materiální problémy.
Žáci 7. a 9. ročníků ZŠ jsou k učení shodně motivováni zejména touhou obstát v předmětech, které je zajímají, a mít dobré známky. Motivaci k učení rovněž zvyšuje časté přesvědčení, že se vědomosti a dovednosti mohou v životě někdy hodit. Ovšem největší motivací k učení pro žáky 9. ročníků je dostat se na vybranou střední školu.
Žáci 9. ročníků považují výuku na 2. stupni za vcelku přínosnou, především jim poskytla zajímavé zážitky a zkušenosti, dala vědomosti a dovednosti, které mohou uplatnit v praxi.
Výuku na 2. stupni nejhůře hodnotí žáci v Praze, nejlépe naopak v Ústeckém a Karlovarském kraji. Pražským žákům se nezdá dost atraktivní, v Karlovarském kraji je tento vliv na celkové hodnocení reformy zanedbatelný.
Šetření také ukázalo, že hodnocení žáků i učitelů není nijak výrazně spojeno s konkrétními školami a je ovlivněno spíše individuálními faktory, tedy tím, co jednotlivci od vzdělávání očekávají.
Hlavní závěry šetření jsou vystaveny na www.uiv.cz.
