Roman Šebrle vyhrál tolik medailí, až to vypadalo, že je bude coby jeden z nejlepších desetibojařů historie získávat pro Česko pořád dokola. Tak dlouho, dokud se sám nerozhodne, že s tím přestane. Už loni v Pekingu ale skončil mimo stupně vítězů, na mistrovství světa v Berlíně se jim vzdálil z jedenáctého místa ještě víc.
Lze to brát jako signál, že nastal nejvyšší čas skončit? Šebrle sám cítí, že nejlepší roky už má za sebou, ale chuť k závodění ho neopustila a chce pokračovat, i když už možná žádné zlato nepřiveze.
Ve sportovním světě panuje představa, že nejlepší je rozloučit se na vrcholu. Kdyby se takovým pravidlem řídil Šebrle důsledně, musel by skončit už v před osmi lety, kdy vytvořil dosud nepřekonaný světový rekord.
A nejen Šebrle je určitě rád, že se tak nestalo.
