Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Skromný mág pastelových tónů

Dílo Jana Merty, prezentované do konce ledna 2010 ve Wannieck gallery v Brně, je vhodné do nevlídných sychravých dní. Vedle jeho obrazů vstupujete do prostoru rozlehlého ticha prostoupeného tlumeně pastelovou barvitostí zvláštní intimity. Tato působivost je současně vyvážena racionalitou. Dílo je vrstevnaté a čitelné v různých úrovních. Nudit se nebudete, neb můžete čekat nadsázku i letmý sarkazmus vnímavého a trefného výtvarníka. Důkazem je jak samotná výstava, tak i jeho věta: „Spekuluj s citem“, součást jeho Moralit.

Jan Merta (1952) je řazen k nejvýznamnějším umělcům současné české scény a patřil mezi vůdčí osobnosti české malby již v 80. letech 20. století. Celoživotně Merta řeší výtvarnou otázku uchopení reality a jejího zobrazení. V 80. letech se zabýval tematikou solitérních, izolovaných předmětů ve značně archetypální rovině, kde se věnoval otázce zkoumání vnějšího a vnitřního prostoru. Po roce 1990 přechází k „širšímu“ a volnějšímu zachycení reálného světa.

S fotografy v patách Mertův výběr, nesoucí prostý název Výstava, nemáme považovat za retrospektivu, ale akutní autorskou kompozici. Ta je rozčleněna v rozlehlém prostoru rekonstruované tovární haly, do čtyř tematických částí. Než výstavu „probereme“, bylo by nefér nezmínit, že s Mertovou výstavou paralelně probíhá výstava fotografií Jasanského a Poláka (v galerii Na mostě, taktéž Wannieck gallery), kteří se zhostili konceptu zmapovat místa, hrající v Mertově životě podstatnou roli - školy, studijní pobyty, kostely, domovy, obřadní síň atd. Koncept je až dojemný tím, že autoři důsledně zmapovali vše podstatné, včetně pobytů v zahraničí. Malíř do poslední chvíle neměl o této akci tušení a nevěděl, že tato výstava bude pro něho tak srdeční.

Zpátky k okruhům Mertovy výstavy. Za prvé jsou to Ševely regionu, kde řeší jak jednotlivosti v blízkosti, jako portréty, tak obecnosti v -dálce, jako záběr na chatovou oblast Červený slum. Na jedné straně míjíme jak intimní portréty žen, respektive přiblížené záběry, dávající tušit efemérní naléhavost či ikoničnost, tak na straně druhé banální předmětnost v nových kontextech jako zátiší s nožem, nápis na budově Hotel Hell či obraz s názvem Echt, což není nic jiného, než kladivo symbolizující rázný úder (dopad) a tolik nám připomínající politický symbol. Ševely regionu jsou plné ironie, vzpomínek a konfrontací.

Přivlastněná záchodová mísa Dále autor prezentuje jedenáct plastik, tvořících soubor Jedenáct alegorií. V tomto případě sice jde o objekty, ale v nových a nečekaných souvislostech. Diskutované otázky originality se Merta zhostil výstižně. Význam tohoto slova názorně zvěstoval převrácením běžného záchodu o 180 stupňů, čímž původní objekt mimo jiné pozbyl funkce. Dotkl se tak zároveň Duchampovy tvorby, jenž udělal originalitě v umění tečku tím, že si dovolil roku 1917 přivlastnit pisoár, nazvat ho Fontána a podpisem mu přiřknout uměleckou hodnotu. I deformovaná hvězdice s názvem Rovnost odkazuje k deziluzi či procitnutí. Tento soubor označuje Merta jako sporadickou, nicméně integrální součást svého vyjadřování, kde poskytuje výlučný prostor humoru a ironii.

Liberec II reaguje na vzpomínky z dětství. Autor k němu dodává: „V roce 2006 jsem vystavoval první soubor s názvem Liberec Liberci a dnes vůbec není v dohledu, kolik Liberců ještě přijde. Je to silná inspirace.“ Tato série obrazů je osobní, nabytá vzpomínkami a nostalgií. Formátem nenápadné, přesto pozoruhodné, jsou například čtyři komorní obrazy Galerie I-IV. Za nečitelným názvem se skrývá vzpomínka na desetiletého chlapce, který byl spolužáky nalákán do galerie liberecké periferie. Holé zdi haly nabídly puritánsky vychovanému chlapci realistické pornokresby v životní velikosti. Tento zážitek Merta „přetavil“ aktuálním rukopisem do precizních křivek ne zas tak dalekých Fragonardově smyslnosti.

Malba v Brně

Výstava Jan Merta, Wannieck Gallery Brno Do 31. 1. 2010 (na reprodukci Jana jako filmová hvězda, 2007-8, olej na plátně)

Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání

Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

Autor: