Vyprávěl o Petru Ginzovi, který jako třináctiletý přišel do terezínského ghetta, aby tu vzápětí začal vydávat časopis. Sám ho psal, redigoval, příspěvky kamarádů ilustroval. Snem Petra Ginze byl vesmír, dlouho předtím, než vznikly první snímky pořízené z družic a kosmických lodí, kreslil ten magický – a dnes snad docela všední – pohled na naši planetu z kosmu.
Na konci roku 1944 byl Petr Ginz zařazen do transportu směřujícího do Osvětimi. Vzápětí zahynul v plynové komoře. Jeho příběh, respektive příběh jeho snu, tím ale neskončil. Takřka o šedesát let později – v roce 2003 – si jeho obrázek vzal s sebou do vesmíru izraelský astronaut Ilan Ramon, aby symbolicky naplnil Petrův sen.
Další události jsou známé. Při návratu na zem raketoplán Columbia explodoval, plukovník Ilan Ramon zahynul – stalo se tak přesně 1. února, v den, kdy se Petr Ginz narodil. V tomto čísle Pátku LN přináší Stanislav Motl jiný příběh – shodou okolností také o židovském chlapci, který pocházel z Československa. Poté, co v koncentračních táborech zahynuli oba jeho rodiče a šest sourozenců, odešel do Palestiny. Bylo to krátce po skončení války. Tady se zapojil do násilného odboje proti britské mandátní správě, byl dopaden a – přes intervenci československého ministra zahraničí Jana Masaryka – krátce před vznikem Izraele Brity popraven.
Stanislav Motl je jedním z reportérů, kteří dosud nepodlehli kouzlu internetu – i přesvědčení, že vše již bylo někdy a někde napsáno, v cizích knihách nebo časopisech, stačí jen je přeložit a vhodně doplnit. Dál cestuje vlakem nebo autobusem (nemá řidičský průkaz), vyhledává dosud žijící pamětníky nedávné historie a zaznamenává jejich dosud nezveřejněná svědectví.
Je přitom skvělé, a odpusťte teď trochu sebechvály, že do magazínu Lidových novin pravidelně přispívají právě takoví autoři jako Stanislav Motl nebo nedávno na Pražském hradě vyznamenaná filmová publicistka Eva Zaoralová... ?
O autorovi| Dan Hrubý, vedoucí magazínu dan.hruby@lidovky.cz
