Ze tří světových a jedné české premiéry vyzněla nejkonzervativněji úvodní Sinfonietta per archi Luboše Sluky (1928). Skladba pro smyčcový ansámbl rezignuje na vnější efekt, je soustředěná na tradiční práci s motivy a harmonicky umírněná, přesto zapůsobila jímavě i naléhavě. O několik světů vzdálená byla kompozice Capricorne Belgičanky Jacqueline Fontynové (1930). Efektní dialog dvou sólistů na všemožné perkuse (skvělí Daniel Mikolášek a Pavel Polívka) s orchestrem působil dost roztříštěně a paradoxně „nerytmicky“.
Po pauze zazněly Sonety mladého českého autora Ondřeje Štochla (1975), těžící maximum z opojných zvukových možností dvou sólových nástrojů: vibrafonu (výtečná Cecile Boiffinová) a klarinetu (famózní Karel Dohnal). Jejich kreace, ač výrazově po celou dobu držené v jakémsi meditativním poklidu, byly strhující.
Po dvou velmi abstraktně působících dílech pódium ožilo živelností - na závěr programu byl zařazen Koncert pro bandoneon, cembalo a komorní orchestr Andrease Pflügera (1941). Nápad postavit vedle sebe reprezentanty tak odlišných kultur, jako je argentinské tango a evropské baroko, vyzněl trochu chtěně. Zvlášť když amplifikované cembalo (s virtuózní Monikou Knoblochovou) z celkového zvuku nepěkně trčelo a bandoneon obsluhovaný Marcelem Nisinmanem nebyl téměř slyšet.
Pražské premiéry, přehlídka českých i světových skladeb z posledních pěti let, pokračují dnes komorním koncertem v Sukově síni. Od 18 hodin se zde představí Kvarteto Martinů, Janáčkovo trio, Anna Veverková a Vilém Veverka. Večer od 19.30 pak naváže orchestrální program ve Dvořákově síni, který nastudovala Filharmonie Hradec Králové pod vedením Andrease S. Weisera.
***
Nápad postavit vedle sebe reprezentanty tak odlišných kultur, jako je argentinské tango a evropské baroko, vyzněl trochu chtěně
