Čtvrtek 26. května 2022, svátek má Filip
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Skvělý Otello: obhajoba dvou oper v Praze

Česko

Státní opera místo původně zamýšleného Gluckova Orfea a Eurydiky z úsporných důvodů obnovila Verdiho Otella, jednu ze svých přelomových inscenací, kterou se etablovala v roce 1991 jako výrazně profilovaný samostatný operní soubor. Zatímco některé dnešní nové inscenace jsou „staré“ už v den premiéry, koncepce švýcarského režiséra Dominika Neunera, která tehdy v kombinaci s hudebním nastudováním Martina Turnovského a vynikajícími sólisty vyvolala nadšení, si nosnost a působivost zachovala i po osmnácti letech. A Státní opera dokáže tento titul i teď skvěle obsadit.

Skvělý Jago Ivana Kusnjera Už úvodní scéna kyperského lidu, zmítaného v hudebních poryvech bouře při příjezdu vítězného Otella, která rozpohybováním sboru v těsném propojení s hudbou tehdy působila jako zázrak, obstojí i dnes. Inscenátoři (scéna Vladimír Nývlt) přitom vystačili s prázdnou šikmou, na níž jsou umístěny pouze sestavy kamenů, oblázků i písku, jednoduchou projekcí barev na zadní horizont, a hlavně promyšleným svícením. Takto oproštěné pojetí ponechává prostor hudbě, což Heiko Mathias Förster v novém hudebním nastudování svrchovaně využil a orchestr Státní opery pod taktovkou Tomáše Braunera naplnil propracovanou dynamikou. Klade ovšem vysoké nároky na sólisty, protože význam nese sebemenší pohyb, pohled. Turecký tenorista Efe Ki´lali sice naplnil základní aranžmá a má pro titulní roli kultivovaný, byť poněkud zastřený hlas, jeho handicapem je však rozložitý zjev a herecká prvoplánovost, kterou autor obnoveného nastudování Lubor Cukor nedokázal obohatit. Naproti tomu Jago má v podání Ivana Kusnjera zničující posedlost démonem závisti a nenávisti. Hvězdou je Christina Vasileva. Státní opera v ní získala nejen skvělou Rusalku, Manon nebo Butterfly, ale nyní i křehkou jímavou Desdemonu, která uchvacuje přechody do jemných pianissim, aniž ztrácí znělost a barevnost.

Obnovená inscenace Otella připomněla tehdejší progresivní éru Karla Drgáče, která zlomila monopolní megalomanství Národního divadla a nastartovala opodstatněnou užitečnost dvou operních domů v metropoli. Měla by pokračovat. Předpokladem ovšem jsou jasné a dlouhodobě stabilní zřizovatelské podmínky a silná vůdčí osobnost s vizí. Snad o dalším osudu Státní opery nebudou rozhodovat animozity, ale potřeba zachovat zdravou soutěživost. Že takové uspořádání kulturní život metropole obohacuje, dokládá Otello Státní opery výmluvně.

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...