Takzvaný perónismus byl jakousi obtížně definovatelnou směsicí nacionalismu, syndikalismu a autoritářství na jedné straně, a liberálních tendencí a antikomunismu na straně druhé. „Na prvním místě u každého perónisty stojí vlast, pak (perónistické) hnutí a pak člověk,“ stojí v dokumentu zveřejněném vůdcem v roce 1950 pod názvem „Dvacet pravd perónského justicionalismu“ (ze španělského slova la justicia, spravedlnost).
„Nová Argentina bude sociálně spravedlivá, suverénní a ekonomicky nezávislá,“ sliboval Perón. Ekonomická nezávislost ale v Perónově pojetí splývala s protekcionismem a znárodňováním zahraničního kapitálu. Politická suverenita se v jeho pojetí zase vyznačovala tím, že stejně jako za války Argentina spolupracovala ekonomicky s nacisty i se spojenci a bohatla na tom, tak se za studené války Perón „přátelil“ s pravicovými diktátory Latinské Ameriky, sovětskými vůdci i demokraty ze Západu. Doma zatím ve jménu perónismu likvidoval (výjimečně i fyzicky) konkurenty z řad odborářů a vojáků. Perónovo „moderní“ a ideologií ani tradicí nezatížené vidění světa je možné ilustrovat i na příkladu přijímání řadových i prominentních nacistů prchajících do Argentiny - necítil k nim sympatie ani si nepřipouštěl, že to jsou zločinci, bral je jako spolehlivé pracovní kádry, které pomohou budovat argentinský blahobyt. V prvním období jeho vlády sehrála Evita velmi důležitou roli symbolu a zároveň zprostředkovatele Perónovy vůle prostému lidu. Sama prostřednictvím médií, sociálních fondů a později vlastní nadace dosáhla obrovské obliby, přičemž působila perónismu svojí přílišnou, byť salonní, láskou k dělníkům i značné trhliny v podobě nesouhlasu armádních kruhů a části katolické církve.
Štědrá sociální politika prvních perónovských let ovšem byla možná jen díky exportu, který začínal v poválečných letech stále více slábnout. V roce 1952 sice vyhrál podruhé prezidentské volby (ve stejném roce zemřela Eva Duartová), ale již v roce 1955 proti němu zosnovala část armády další z řady vojenských pučů. Perón se zachoval státnicky a před možností občanské války dal přednost exilu.
Láska z kabaretu V Panamě se seznámil ještě téhož roku s o třicet šest let mladší krásnou Argentinkou Maríou Estelou Martínezovou, která tam pod uměleckým pseudonymem Isabel Gómez vystupovala v jakémsi exotickém kabaretu. Odjeli spolu do Španělska, kde se na popud prudérního diktátora Franciska Franka v roce 1961 vzali. Když se situace v Argentině politicky vyvinula v Perónův prospěch, vrátil se po osmnácti letech a v roce 1973 vyhrál potřetí prezidentské volby, s Maríou Estelou Martínezovou de Perón jako viceprezidentkou. Zřejmě si od toho sliboval, že jeho třetí žena mu pomůže získat lásku davů, jako se to podařilo před lety Evitě.
V létě roku 1974 ale Juan Domingo Perón zemřel a jeho žena převzala jako viceprezidentka funkci hlavy státu. Tehdejší politická situace v Argentině byla však značně nestabilní. Proti vládě vystupovaly ozbrojené tajné skupiny Montoneros, bývalí radikální perónovci, ale i bandy spojené s marxistickou levicí a s extrémní pravicí. María Estela údajně v rozporu s Perónovým doporučením opřela svoji moc o nenáviděného ministra Josého Lópeze Regu, přezdívaného el brujo (čaroděj), který se na čas stal faktickým vládcem Argentiny. Ve vypjaté situaci pohrozila shromážděnému davu z balkónu prezidentského paláce, že se bude muset stát „ženou s karabáčem“. Aby potvrdila svoje slova o karabáči, jmenovala v roce 1975 do čela armády Jorgeho Rafaela Videlu a Emilia Eduarda Masseru, kteří ji o pár měsíců později, v březnu 1976, nechali zatknout a věznili ji pět let pod záminkou neoficiálního, ale zřejmě pravdivého obvinění ze zpronevěry na různých utajených místech po Argentině. Videla, Massera a generál Agosti nastolili v Argentině nejkrvavější diktaturu druhé poloviny 20. století na západní polokouli. Okolo třiceti tisíc Argentinců bylo zavražděno, proslulé byly zejména takzvané lety smrti, kdy byli lidé unesení tajnou policií vyhazováni živí z letadel. Vloni v prosinci, dvacet sedm let od konce vlády junty, byl Jorge Rafael Videla navzdory vysokému věku (85 let) odsouzen argentinským tribunálem k doživotnímu vězení za zločiny proti lidskosti. O tři roky dříve požádal argentinský soud Španělsko o vydání Maríi Estely Martínezové de Perón. Podle odhadů bylo vládními agenty zavražděno v době od jejího nástupu do Videlova puče až tisíc lidí, domnělých i skutečných odpůrců režimu. Španělský soud však v roce 2008 rozhodl, že Perónovu vdovu argentinské justici nevydá.
***
Evita stála po boku manžela v období jeho největší slávy, María Estela u neslavného konce jeho éry
O autorovi| STANISLAV ŠKODA hispanista
