Podmanivý film Guillerma del Tora Faunův labyrint má tři Oscary a tu nejlepší pověst.
Režisér v něm spojil válečný příběh s pohádkovými a mytologickými motivy.
Dost dlouho to vypadalo, že k nám tříoscarový filmový klenot Mexičana Guillerma del Tora (Hellboy, Blade 2) vůbec nedorazí. Ovšem díky distribuční společnosti Aerofilms se z Faunova labyrintu, o němž se hovoří jako o výtvarně opulentním díle s ojedinělou atmosférou, nestal nedostižný festivalový přízrak. Krom zmiňovaných kvalit je třeba na hromadu superlativů přihodit ještě originální příběh s množstvím nenásilně zašifrovaných symbolů a řadou přesahů.
Nesmírně atraktivní podobenství o jedné z nejhorších forem zla se začalo rodit ještě dřív, než Guillermo del Toro natočil svůj první film. Faunův labyrint nese řadu znaků děl, která se ve filmografiích tvůrců označují adjektivem „životní“. V del Torově případě má jeho životní opus podobu pohádkového příběhu, jenž se zrodí ve fantazii dvanáctileté hrdinky filmu.
Malá Ofélie (skvělá a už dost zkušená dětská herečka Ivana Baquerová) přijíždí se svou těhotnou matkou za otčímem na venkov. Je rok 1944, v rozlehlém mlýně v horách na ně čeká se svou posádkou kapitán Frankových vojsk Vidal (děsivě ďábelský Sergi López) a v přilehlých lesích se skrývají republikánští povstalci... Taková je realita – zosobněná válkou a nesmírně krutým otčímem. Tíživou atmosféru všudypřítomné smrti dívka nedokáže unést, realitě čelí tím, že si vytvoří svůj vlastní svět. Není o nic méně hrůzostrašný než ten skutečný, jen zlo tu má bizarní podobu bezokých Mrtvolníků a záludných Faunů, jejichž existenci dokáže dítě přijmout mnohem snáze než „prostou“ realitu války.
Del Toro důsledně odděluje reálný a pohádkový svět – oběma tu náleží stejný prostor a stejná vážnost. Zatímco nemocná těhotná matka trpí bolestmi a otčím bez skrupulí mučí a zabíjí, utíká Ofélie do kamenného labyrintu ukrytého v lese, aby se tu setkala s Faunem, splnila tři úkoly a stala se znovunalezenou královnou kdysi mocné pohádkové říše. Nadpřirozené bytosti, pohádkové motivy a mytologické prvky tu neslouží pro odlehčení a nevisí nad nimi varování „Pozor, toto není skutečné!“. Fantastická linie naopak obaluje válečný příběh nesmírně bohatou a mnohovrstevnou slupkou a je velkým zážitkem jednotlivé plátky sloupávat a dostávat se k jádru.
Skutečná cesta do neskutečného světa
Příběh čerpá z mnoha archetypálních pohádkových motivů – od tradiční Červené karkulky až po novodobou Alenku v říši divů. Ofélie si projde svou iniciační cestou, na níž musí bojovat s mnoha démony, aby uspěla sama před sebou. V del Torových výtvarně sytých vizích je to cesta ryze hororová, což odkazuje k režisérovu favorizovanému žánru a k jeho tvrzení, že kořeny hororu jsou právě v pohádkách. Je to hodně drsný film, to nelze popřít, ale film o boji se zlem ani jiný být nemůže.
Del Toro neplýtvá motivy, nezahlcuje nás lacinými efekty, ale nabízí skutečnou cestu do neskutečného světa s minimální pomocí digitálních triků. Každý záběr má kompozici výtvarného díla, v němž lze číst jako v knize.
Bohatá symbolika slouží jako velmi pevný podklad filmového vyprávění, neobtěžuje intelektualismem, ale připomíná, že nic tu není samoúčelné, ploché ani prvoplánové – bezoké stvoření s očima v dlaních ani hromada dětských botiček připomínající výjevy ze skladů koncentračních táborů.
Faunův labyrint má energii velkých výtvarných děl, sílu literárních výpovědí, atmosféru burácivé hudební symfonie a podmanivost poezie... Je to nezapomenutelný film, který se objeví jednou za pár let.
HODNOCENÍ LN
*****
Faunův labyrint (El Laberinto del fauno)
Mexiko/Španělsko/USA 2006 Scénář a režie: Guillermo del Toro Kamera: Guillermo Navarro Hudba: Javier Navarrete Hrají: Ivana Baquerová, Sergi López, Doug Jones, Ariadna Gilová, Maribel Verdúová a další Distribuce v ČR: Aerofilms Premiéra: 9. 8. 2007
