Festival začíná dnes v Pivovarské zahradě právě Curovým galakoncertem. Tento umělec vysokých nároků k sobě i druhým na něm zazpívá árie ze svých nejvěhlasnějších rolí: Verdiho Otella, Pucciniho Cavaradossiho, Calafa a Leoncavallova Cania.
Jeho partnery budou korejská sopranistka In-Hye Kim a Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Mariem de Rose.
Bylo hned vyprodáno, proto pořadatelé přidali ještě opakování 18. července.
* LN Proč jste přijal pozvání právě do Českého Krumlova?
V plné sezoně by bylo komplikované najít termíny, ale výhoda je, že festival se koná v době prázdnin. Jediným problémem bylo přemluvit moji ženu, aby strávila týden dovolené v Českém Krumlově. Ale když jsem jí ukázal fotky, tak pochopila, jak nádherné je to město. Strávím v Českém Krumlově týden s celou rodinou, oni si budou užívat dovolenou, já budu pracovat.
* LN Právě jste si v Krumlově dohodl další působení. Oč půjde?
Přijedu za rok znovu a budu tu zpívat Cania v Komediantech - nikoli koncertně, ale v inscenaci na otáčivém hledišti. Už jsem v něm seděl, snad si diváci nebudou muset brát nějaké prášky proti mořské nemoci.
* LN Kdo nejvíce ovlivnil vaše životní nasměrování?
To je obrovská otázka, tak pro Freuda, je skoro nemožné na ni najít odpověď. Nemyslím, že mě ovlivnila jen jedna osoba, ať již uvažuji o tom, jak jsem se stal hudebníkem nebo vůbec člověkem, jakým jsem dnes. Může vás ovlivnit i zážitek, který trval jen zlomek sekundy, třeba číšník v restauraci, cokoli vás potká. Mým mottem je mít oči a uši neustále otevřené, protože nikdy nevíte, odkud může přijít další „lekce“.
* LN Jaká je podle vás role opery v dnešní společnosti?
Opera, podobně jako umění obecně, má pro společnost podstatný význam. A to mezi umění počítám i sport - zapomínáme, že tomu tak bylo v antickém Řecku. Dnes máme tendenci škatulkovat, v novinách mají kultura a sport své vlastní oddělené stránky. Rolí umění je připomínat, že bez ohledu na to, jak výkonné máme počítače, velká auta, jak daleko a rychle létáme, jsme stále bytosti z masa a kostí. V opeře vidíte chlapíka nebo ženu, jak dávají všanc svou kůži - bez amplifikace a mikrofonů, bez možnosti chybu opravit nebo sekvenci vrátit. Žádná druhá šance není. Tato dimenze autentického výkonu tady a teď v kontaktu s publikem a všemi emocemi se nesmí ztratit, to je na umění to úžasné.
* LN K jakým proměnám došlo podle vás v opeře za dobu vaší kariéry? A kam další vývoj opery směřuje?
Jak se bude vyvíjet, nevím, všechno se mění tak rychle. Patřím k poslední generaci zpěváků, kteří dělají operu „dohodnutým“ způsobem. Máme kontrakty s nahrávacími společnostmi, divadly, agenturami, máme kalendář s plánem. Pro dnešní začínající zpěváky je to těžší, podmínky jsou drsnější - dostanete jako talent nabídku ze Scaly, potřebujete čas na rozmyšlenou, ale je to „ber nebo nech být“. Když odmítnete, šance se už nevrátí. Ten tlak je obrovský... Jeden den vůbec nevíte, jak zpívat, pak se zúčastníte televizní soutěže, vyhrajete a další den jste nejlepším zpěvákem planety. Takhle to nejde. Takový tlak a stále dokola lidi ničí. Zdá se mi, že náš byznys se stal strojem na zničené lidi. Velkým umělcem se nestanete ze dne na den. Na své kariéře a růstu musíte systematicky pracovat. Když jsem ve třiceti letech zpíval Otella, neznal jsem pocity padesátiletého chlapa. Až teď jsem k tomu dospěl. Tomu se říká dospělost. A to nemůžete uspěchat. Ani když vyhrajete všechny televizní soutěže planety.
* LN Co pro vás znamená hudba? Obživu, slávu, vnitřní nutnost?
Sláva je dnes legrační pojem. Můžete se proslavit během jednoho dne, dvou minut, vteřiny. Kdybych vás teď zastřelil, budu zítra na prvních stránkách všech novin. Nebo občurám prezidentské auto a budu slavný. Dospělo to k tomu, že sláva není důsledkem významu nebo závažnosti práce sportovce, spisovatele, politika nebo hudebníka. Dnes je sláva tak jednoduchá. Měli bychom začít znovu uvažovat o tom, co to znamená, stát se významný, není třeba k tomu být hvězda. Hudba je moje profese a zajišťuje mi obživu a možnost zaopatřit svoji rodinu, dává mi šanci být užitečný, naplňovat svou roli ve společnosti, kterou mi dal Bůh. Ale není mým životem: kdybych zítra přestal ať už z jakéhokoli důvodu zpívat, nezemřu, budu dělat něco jiného.
* LN Vedle zpívání, dirigování, režie také fotografujete. Jednou jste citoval Richarda Avedona, že „fotografie není portrétem modelu, ale portrétem fotografa“. Nakolik je vaše pojetí operních rolí vaším portrétem?
Stejně jako u fotek se u role v opeře musíte spolehnout na své vnitřní cítění, ne se za každou cenu lišit nebo jen slepě kopírovat, ale být upřímný. Když vedu mistrovské kurzy s mladými zpěváky a oni chtějí radu, často cituji Oskara Wilda - Buďte sami sebou, protože všechny ostatní role už jsou rozebrané.
„Opera, podobně jako umění obecně, má pro společnost podstatný význam. A to mezi umění počítám i sport - zapomínáme, že tomu tak bylo ve starém Řecku. Dnes máme tendenci všechno škatulkovat.“
„Jeden den vůbec nevíte, jak zpívat, pak vyhrajete televizní soutěž a další den jste nejlepším zpěvákem planety. Takhle to nejde. Takový tlak lidi ničí. Zdá se mi, že náš byznys se stal strojem na zničené zpěváky.“
