REPORTÁŽ
PRAHA Na tribunách to hučí jako v úle, ale když si na trávníku vezme do ruky mikrofon fotbalový záložník Vladimír Šmicer, celý stadion téměř utichne. „Vítejte doma!“ zvolá a přes čtrnáct tisíc fanoušků poprvé propukne v bouřlivý jásot. Nový stadion Slavie v Edenu byl ve středu slavnostně otevřen - s patřičnou euforií, dojetím i pýchou.
Moderní aréně s oficiální kapacitou 21 tisíc míst sice ještě k dokonalosti chybí spousta nedodělků, ale ani prach na chodbách nebo neomítnuté zdi nemohly slávistům zkazit náladu. „Je to nádherný stadion. Ten nejkrásnější, navíc je náš,“ vysvětloval pohnutým hlasem bývalý obránce Jan Suchopárek, který slávistický dres oblékal osm let.
Pražský klub pozval na středeční slávu do Edenu i své bývalé hráče. Za Slavii tak v exhibičním utkání s univerzitním týmem z Oxfordu, se kterým se střetla už před 109 lety, nastoupili Pavel Kuka, Ivo Knoflíček nebo Patrik Berger. A právě Berger hned v první minutě centrem hledá před brankou Vladimíra Šmicra a ten střílí první gól v novém Edenu. „Byla to náhoda,“ smál se po utkání střelec. Samou radostí si svlékl dres, a když mu rozhodčí udělil žlutou kartu, teatrálně se chytl za hlavu. Diváci nejprve nesměle zapískali, ale hned pochopili, že je to jen legrace. Ten večer si chtěl každý užít.
Nadšením dokonce zářili i hráči Oxfordu, ačkoliv je domácí favorit, hrající na půl plynu, nakonec porazil 5:0. A to byl ještě každý poločas o deset minut kratší. „Bylo to fantastické, tohle zažijete jen jednou za život,“ líčil záložník Oxfordu Lawrence Burns poté, co si užil tradiční slávistickou děkovačku. „Fanoušci byli ohromní, byla to pro náš pocta,“ neskrýval Burns.
Přepych a prázdné sedačky Slávisté se do Edenu vypravili poprvé po osmi letech. Byla to dojemná chvíle. Třeba když na dvou velkoplošných obrazovkách běžely zrychlené záběry stavby stadionu, nebo když legendární útočník František Veselý v historickém dresu provedl slavnostní výkop utkání. To hlavní však nikdo nemusel říkat nahlas: Slavia má od středy nejmodernější stadion v Česku.
„Kvůli nižší kapacitě to sice není jako v Manchesteru, ale stejné stadiony má třeba Middlesbrough nebo Sunderland. Ten slávistický však má lepší zázemí,“ porovnával Berger. „Je to typický fotbalový stánek. Fanoušky tady máte vedle sebe, takže skoro cítíte jejich dech. To se pak hraje jinak,“ pochvaloval si brankář Martin Vaniak.
Slávisté si slavnostní okamžik pokazili jen párkrát. Pískali na záložníka Martina Abrahama a Vladimíra Lešku, bývalého šéfa Slavie, který stojí za celou stavbou, a během utkání si neodpustili pokřik „Smrt Spartě“. Několik tisíc sedaček navíc zůstalo prázdných. „Myslel jsem, že přijde víc lidí, ale na těžké zápasy si sem určitě cestu najdou,“ omlouval fanoušky Šmicer.
Optimismus a nadšení by se ten večer daly krájet. Slavia je zpět doma a má ji to posílit. „Pro každý klub je důležité zázemí. Neříkám, že tady budeme získávat tituly jako na běžícím pásu, ale věřím, že pár bodů navíc nám stadion přinese,“ doufá Šmicer.
