Operuje se v něm s číslem 3,16. Zdá se, že první teoretický výpočet provedl Archimedes (287–212 př. n. l.) a dostal přibližnou hodnotu pí mezi zlomky 223/71 a 22/7. Z uvedeného je zřejmé, že Archimedes už tenkrát věděl, že neobjevil přesnou hodnotu.
Slavné pí našlo svého jmenovce až v holandském matematikovi Ludolphovi van Ceulen, který se narodil 28. ledna 1540 v Hildesheimu v Německu. Zajímavé na něm je, že se kromě matematiky věnoval vyučování šermu. V roce 1594 si dokonce otevřel šermířskou školu v Leidenu. Ve stejném městě začal časem působit i na technické škole jako vyučující aritmetiky a vojenského stavitelství. Jeho nejdůležitějším dílem se stalo „O kružnici“. K výpočtu pí použil mnohoúhelník o 262 stranách a nakonec se dobral k číslu s 35 desetinnými místy, které má vyryté na náhrobním kameni.
Po jeho smrti matematika číslem pí žít nepřestala. V roce 1737 přijal Euler pro Ludolfovo číslo dnes všeobecně používaný symbol.
Od roku 1761 matematikové vědí, že pí nelze nikdy vystihnout podílem dvou celých čísel, která by bylo možné vepsat do zlomku. Číslo pí není ani řešením jakékoli algebraické rovnice.
V polovině dvacátého století se podařilo prokázat, že počet desetinných míst čísla pí je nekonečný. Je proto možné jej určovat se stále větší přesností, aniž by se kdokoli mohl dopočítat jeho konce. Dodnes se neví, zda pořadí, v jakém desetinná místa po sobě následují, je náhodné, nebo se od určité pozice stává pravidelným.
Někteří odvážlivci dokonce tvrdí, že číslo pí nepochází z našeho světa.
Thalés z Milétu Řecký filozof dokazuje, že matematici jsou často výstřední. Thales, kterého většina žáčků zná jen díky Thaletově větě, je ve skutečnosti velký myslitel. Považuje se za zakladatele řecké filozofie, angažoval se jako vědec, matematik i inženýr. Narodil se okolo roku 624 před naším letopočtem a dožil se kolem sedmdesáti jar.
Jedna z historek o něm tvrdí, že během zarputilého pozorování hvězd se zapomněl dívat pod nohy a spadl do studny. Lidem taky dokázal, že se dá zbohatnout jen díky vlastnímu rozumu. Skoupil lisy na výrobu olivového oleje, protože předpokládal na základě svého pozorování, že přijde hojná úroda oliv. Lisy pak se ziskem pronajímal.
Jako první z Řeků je Thales obeznámen s orientálním věděním v oboru matematiky a astronomie. Toto vědění pak sám dále rozpracovává – k úžasu svých současníků správně dokáže předpovědět zatmění Slunce. Dokáže také rafinovaně spočítat výšku egyptských pyramid.
Změřil v určitý okamžik jejich stín a následnými výpočty se dopracoval ke skutečné výšce.
Konečně je Thales z Milétu i filozofem – odpověděl na palčivé otázky typu: Co je nejobtížnější ze všech věcí?
(Znát sebe sama), Co naopak nejsnadnější? (Poradit druhým), Co je bůh? (To, co nemá ani počátek, ani konec). Zajímal se ale i jako většina filozofů té doby o to, z čeho je stvořen svět. Podle něj je pralátkou veškerenstva voda. Bohužel se nedochoval žádný jeho filozofický spis a není jisté, co skutečně udělal a co se mu jen připisuje. Pythagoras Pythagorovi vděčíme kromě jeho věty, díky které si umíme dopočítat třetí stranu u pravoúhlého trojúhelníku, i za zavedení nového pojmu. Důležité je si ale uvědomit, že jako u většiny předsokratovských učenců není zcela jisté, co doopravdy řekl a udělal. Na to upozorňují i dějiny filozofie.
O Pythagorovi se také traduje plno zpráv, které jsou jako z fantasy románů. Například býval Pythagoras spatřen mnohými lidmi v tentýž den a tutéž hodinu ve dvou městech najednou. V Olympii během her vstal v divadle a ukázal, že jedno z jeho stehen je zlaté.
Pythagoras údajně věřil, že za počátkem vesmíru jsou dvě síly, které by se daly přiblížit jako mužská a ženská. Z těch se dále buduje všemi smysly nezjistitelná stavba světa a následně jednotlivé poměry, čísla a geometrické tvary. Nejdokonalejšími geometrickými obrazci jsou koule, kruh a čtverec jakožto symbol čtyř živlů.
Pythagoras si rád hrál s čísly – mezi jeho pojmy patří „čtveřina“, tedy že posloupnost čísel 1, 2, 3 a 4, pokud se sečte, dá dohromady desítku.
Pythagoras se studenty také objevili vztah mezi délkou struny a tóny stupnice, na tom je založené pythagorejské ladění.
Pythagorovy myšlenky a učení pěstovaly dva tábory filozofů – akúsmatici a mathématici. Kromě názvu na základních školách oblíbeného předmětu nám Pythagoras předal také učení o nesmrtelné duši.
Archimedes Při jeho jménu se každý oklepe a zažene nepříjemné vzpomínky na zkoušení u tabule, kdy musel doslovně odříkávat: „Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou...“ Pokud jste si pro něj představovali krutou smrt za tak zašmodrchanou větu, nesmutněte. Sice byste se museli narodit před více než dvěma tisíci lety, ale i tehdy se jeden takový zanícenec našel. Archimedes zemřel rukou římského vojáka. Traduje se, že Archimedes byl propíchnut mečem poté, co na vojáka zařval během zahloubaného přemýšlení nad geometrickými tvary: „Neruš mé kruhy!“ Otřesnou školní větu objevil sympatickým způsobem. Byl požádán, aby zjistil, jestli je mince vyrobena opravdu z ryzího zlata, aniž by ji jakkoliv poškodil.
Archimedes si marně lámal hlavu, až si jedno odpoledne napustil vanu a všiml si, že voda přetéká přes okraj.
Archimedes bystře pochopil, že množství vody, která přetekla přes okraj, odpovídá objemu jeho těla. Nechal ponořit minci a zjistil, že byla vyrobena převážně z obyčejného kovu.
