BRNO Nejslavnější moravský mamut slaví osmdesátiny. A to přesto, že již sám neexistuje. První rekonstrukce obřího zvířete se totiž ztratila v proudu dějin a dodnes není jasné, jak a kde skončila. Vědcům to nevadí: Pro „svého“ mamuta připravují letos například sbírku básní.
Jisté je, že model nechal legendární badatel Karel Absolon vytvořit právě před osmdesáti lety pro svůj pavilon Člověk a jeho rod na brněnském výstavišti, kde se konala Výstava soudobé kultury. „Náš pavilon se těší obrovské návštěvě, denně prochází kol 5000 lidí, až je mně z toho špatně,“ psal tehdy Absolon svým přátelům. Dnešní historici přiznávají, že právě mamut patřil k největším hitům výstavy. „Byl jejím symbolem, lákal hlavně děti,“ připomíná historička Lenka Kudělková, která se zabývá historií rovněž jubilujícího areálu.
Když výstava skončila, zájem o mamuta neutuchal. Místo oblé haly tvořené dřevěnou konstrukcí mu proto našli místo v nedalekém zděném pavilonu, v němž se předtím představovala země Morava. „Existoval plán udělat tam stálou výstavu Anthropos a spojit tento pavilon s pavilonem Brno. V takové podobě se ale neuskutečnil,“ dodává Zdeněk Müller, který se zabývá vývojem výstaviště. Přišla válka a na podobný plán nebyl čas.
Ačkoli Němci výstavu o vývoji člověka přizpůsobili svým filozofiím týkajícím se indogermánské rasy, mamuta v pavilonu nechali. A zůstal tam i po válce, kdy uvnitř budovy sídlily tovární dílny. Pak se ale stopa prvního mamuta ztrácí. „Nikde jsem o něm nic nenašla,“ přiznává brněnská historička Milena Flodrová a potvrzuje to i její kolegyně Kudělková. „Není to ale jediné tajemství. Podobně třeba skončila i socha prezidenta Masaryka z Výstavy soudobé kultury, u níž ani neznáme autora,“ dodává.
Pracovníci dnešního muzea Anthropos mají prosté vysvětlení. Mamut prostě dožil. Model připevněný na dřevěné konstrukci měl nejlepší léta za sebou. Připravit obnovované muzeum a jeho návštěvníky o tak osvědčenou atrakci ale nikdo nechtěl. Když na začátku 60. let vyrůstal nový Anthropos, vznikl i nový 3,5 metru vysoký mamut. Pro Brno je obdobnou muzejní jistotou a hitem jako velryba pro Národní muzeum v Praze.
„Mamut číslo 2“ v Anthroposu stojí dodnes, takže i on má letos narozeniny. Dožívá se pětačtyřiceti let, a to dokonce přežil vlastní smrt. V roce 1969 si totiž mamuta do moravské metropole přijel natočit štáb pražských filmařů. Den předtím natáčeli v Brně operaci srdce, a technika tak zřejmě doplatila na únavu materiálu. Při natáčení prasklo jedno osvětlovací těleso a mamut začal hořet. „Vzplálo kokosové vlákno, z něhož byla spletená jeho srst. Šlehaly vysoké plameny, ale telefon hasičů měl poruchu, takže zásahové vozy dorazily až asi po dvou hodinách,“ vzpomíná kastelán Anthroposu a pamětník události Oldřich Neužil.
Mamuta se podařilo zachránit, konstrukce totiž vydržela a novou srst dostal z koudele, která je pro jistotu impregnovaná. Na svém místě přežil i tříletou rekonstrukci celé budovy, od roku 2003 uprostřed stavebních prací pečlivě obestavěný dřevěnou „bednou“. Těsně před opravami k mamutovi přibylo i mládě. „Výrobu toho úplně původního mamuta sponzoroval Tomáš Baťa a jeho potomci sponzorovali mládě. Takže ta spojitost je tu pořád,“ podotkl Neužil s úsměvem.
Sami muzejníci počítají zrození mamuta od roku 1928. „Je to tradice, která se udržela dodnes,“ vysvětlil vedoucí pavilonu a kurátor Petr Kostrhun. Netradičním dárkem k mamutím narozeninám se stane sbírka básní. „Oslovili jsme brněnské literáty a básníky a podařilo na nám na téma mamut shromáždit přes čtyřicet příspěvků,“ upřesnil.
Stejně jako za Absolona je to právě mamut, který do muzea přivádí hlavně rodiny s malými dětmi. Málokteré přitom ví, že velký mamut má překvapivě „drobnou“ přezdívku Lentilka. „Asi proto, že zpočátku mu děti tyto bonbony podkládaly pod trochu nadzvednutou nohu. Možná aby si ověřily, zda se nerozejde,“ míní Kostrhun.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
