Během krátké autorovy nepřítomnosti proběhla na stránkách našeho slovutného deníku debata týkající se pro změnu něčeho podstatného - konkrétně toho, zda uvádění filmů v původním znění s titulky pomáhá vylepšit znalosti cizích jazyků. Vláda by proto prý ráda televize nějak motivovala, aby uváděly nedabované verze. Nemůžu sloužit nějakou rozsáhlou studií na toto téma, pokud bych ale měl soudit podle vlastní zkušenosti, pak časté sledování titulkovaných filmů může divákovu schopnost domluvit se cizí řečí zlepšit, možná dokonce o hodně.
Úplný začátečník se v kině - dejme tomu - anglicky skutečně nenaučí. Ovšem tomu, kdo se nějaký jazyk snaží vstřebat kino nekino, konfrontace titulků s tím, co pak z plátna (televize) skutečně slyší, může pomoct. Má to navíc tu výhodu, že si přitom člověk ani trochu nepřipadá, jako kdyby se učil. Řeč přece není jenom gramatika a slovní zásoba, ale taky výslovnost, rytmus, slovosled, melodie. Hodně z toho jsem pobral právě při sledování filmů (a samozřejmě taky poslouchání písniček). Když mi před lety americký známý řekl, že mám výslovnost a někdy i slovník brooklynského gangstera, byl jsem velice polichocen a také jsem tušil, jak se to asi přihodilo. Sledování titulkovaných filmů jsem vnucoval rovněž potomstvu, místy sice kladlo odpor, dnes ovšem přiznává, že to mělo význam.
Netvrdím, že vysílání nedabovaných filmů by někdo měl televizím nadekretovat. Tohle rozhodnutí navíc může udělat nemálo diváků samo - tzv. duální zvuk je už teď docela rozšířený a dál se rozšiřovat bude. Otázku, jestli titulkování má pozitivní dopad na jazykové znalosti nebo ne, si ale troufnu považovat za zodpovězenou.
„Blahodárný“ vliv dabingu se ale neprojevuje jenom tím, že se nějaký film počeští. Zvlášť v podmínkách současné tovární výroby to často znamená, že dialogy, s nimiž se nějaký chudák autor mořil, někdo vyšvihne hodně lehkou rukou, a že herecký výkon, jenž třeba vznikal za velkého vypětí, někdo rutinně smázne na několikahodinové šichtě ve studiu. Není to pravidlem (viz např. skvělí čeští Simpsonovi), ale děje se to často. Nemluvě o tom, jak česká verze zplacatí původní zvukovou stopu (ruchy, hudba atd.). Samozřejmě, že u větší části soudobé televizní produkce není zas tak moc co ztratit. Jsou ale díla, která sledovat takto zmrzačená může citlivějšímu divákovi způsobit těžké vnitřní krvácení.
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL redaktor LN
