VĚDNOHUBKY
Další krok k léčbě nevidomých oznámili tento týden britští vědci z University College London v časopise Human Molecular Genetics. Podařilo se jim transplantovat oční čípky, tedy světlocitlivé buňky rozeznávající jednotlivé barvy, na sítnici slepé myši. Stejný tým před čtyřmi lety takto transplantoval také oční tyčinky neboli buňky rozlišující světlo a tmu.
Jane Sowdenová s kolegy nejprve vyjmula kmenové buňky z myších plodů a novorozených myší – vybírala buňky s aktivním genem, který určuje, že se z nich vyvinou právě oční čípky nebo tyčinky. Do každého oka nevidomé myši pak injekcí vpravila 200 tisíc těchto buněk a během 21 dnů se z nich skutečně na sítnici vyvinuly tyčinky a čípky. Vědci doufají, že u člověka by se potřebné buňky daly získávat z embryonálních kmenových buněk.
Je to ohromující práce a bylo by velkým průlomem, kdyby se podařilo takto navrátit zrak nevidomým. Nesmíme ale zapomínat, že je to jen první krok – to, že se buňky na sítnici ujaly, ještě neznamená, že fungují, a to je pochopitelně naším cílem, komentoval výzkum pro časopis New Scientist Robert Lanza, šéf americké společnosti Advanced Cell Technology, která v roce 2004 úspěšně přeměnila lidské embryonální kmenové buňky v buňky sítnice.
Marsovský měsíc Phobos má nepravidelný tvar a astronomové se desítky let domnívali, že jde o dávný asteroid, který Mars zachytil svou gravitací. Nasvědčovala tomu pozorování odraženého světla ve viditelném spektru, které se svým složením velice podobalo paprskům odraženým z asteroidů.
Nová data z evropské sondy Mars Express ale naznačují, že všechno mohlo být jinak. Měřením v infračervené části spektra sonda odhalila přítomnost stejných křemičitanů, jaké se nacházejí i na povrchu rudé planety. Znamená to, že Phobos mohl vzniknout z vymrštěného materiálu po nárazu jiného hmotného tělesa do Marsu. Podobný scénář vědci předpokládají u vzniku našeho Měsíce, který nejspíš pochází z hornin vyvržených po srážce velkého tělesa se Zemí.
Druhou možností je, že Phobos pochází z většího měsíce, který vznikl ve stejné době a ze stejného materiálu jako Mars – ale pohyboval se příliš blízko u něj, takže ho gravitační působení většího sourozence roztrhalo na kusy, z jejichž zbytků se později poslepoval Phobos.
Floridský poddruh pumy americké (Puma concolor coryi) patří mezi kriticky ohrožené druhy. V roce 1995 zbývalo ve volné přírodě posledních 20 až 25 nemocných a víceméně neplodných zvířat. Vědci se tehdy rozhodli k odvážnému experimentu: přestěhovali na Floridu osm samic z Texasu, náležejících k jinému poddruhu (P. c. stanleyana). Nyní v časopise Science oznámili, jak to dopadlo: genetické oživení pumám jednoznačně pomohlo, populace se rozrostla na trojnásobek. Zatímco v 90. letech floridské šelmy trpěly řadou neduhů, jako jsou srdeční choroby, nekvalitní sperma, nízká hladina testosteronu, zlomený ocas nebo vysoký výskyt parazitů, po zkřížení s texaskými příbuznými se jejich kondice výrazně zlepšila.
Analýzy vzorků DNA 591 pum amerických, nashromážděných v letech 1978 až 2009, tento závěr jen potvrdily. Vyplývá z nich, že kříženci texaského a floridského poddruhu mají pestřejší genetickou výbavu a jsou plodnější. Podle autorů může tento případ inspirovat další snahy o záchranu ohrožených druhů zvířat v jiných částech světa – přestože se nyní po Floridě neprohání původní poddruh pumy, ale kříženec s příbuzným ze sousedství.
O autorovi| EVA VLČKOVÁ, redaktorka LN
