„Domácí vajíčko je domácí vajíčko, ta z velkochovů se jim chuťově zdaleka nevyrovnají. Dělám to už 27 let a v posledních letech zájem o domácí chov slepic rok od roku roste. Obvykle jsou to mladší ročníky, mají zahradu a chtějí pár slepiček, aby jim vajíčka snášely pro jejich spotřebu,“ potvrzuje Milan Peterka, prodejce z Veltěž na Lounsku.
„Zájem o slepičky je v posledních letech velký. Mění se typ chovatelů, dříve to bývaly hlavně babičky, které si vzaly hejno deseti slepic od jednoho druhu. Koukaly hlavně na produkci. Teď je to jiné, zákazníky jsou mladší ročníky, které koupí pět šest slepic, ale každou jinou. Říkají, že chtějí barevný chov, aby to na zahradě i hezky vypadalo,“ přidává svou zkušenost David Dráb z Drůbežárny na Červeném Hrádku.
Oba upozorňují, že každý, kdo o chovu slepic uvažuje, by si měl nejdříve zjistit, co to obnáší - jak se o slepice starat, aby dobře snášely, kam umístit výběh, čím krmit.
Třeba rozšířený názor, že jim stačí zbytky z kuchyně, podle nich není správný. Lepší je krmit přímo určenými krmnými směsmi a sem tam jim jídelníček zpestřit, například odkrojky ze zeleniny, ovoce či kysanými mléčnými výrobky.
Postavit samotný kurník pro slepice dnes naopak není žádná věda, na trhu se dají sehnat montované kurníky různých velikostí.
„Pořízení kurníku nás vyšlo na pět tisíc korun, skládal se jako puzzle. Ještě plánujeme vybudovat oplocení na větší počet slepic,“ líčí Věra Drápalová, která žije ve městě v rodinném domku se zahradou. Nedávno si pořídila tři slepice.
„Mít slepice na zahrádce mi připomíná dětství, kdy jsem jezdila k babičce. Návrat k přírodě, vlastním zdrojům, k soběstačnosti mi přijde v dnešní době jako dobrý a logický krok,“ říká. „Nejvíc jim chutná to kupované krmení, ale dáváme i trávu, těstoviny a jiné,“ dodává.
Už několik let nekupuje v obchodě vajíčka Veronika Laurichová. S rodinou žije na vesnici na Lounsku. Po zahradě tam běhají tři slepičky.
„Nejsou na zahradě pořád, to by veškerou naši úrodu rozhrabaly nebo sezobaly. U kurníku mají svůj oplocený výběh, ale občas je vypustíme. Na vesnici a na zahradu slepice prostě patří, domácí chov mi dává větší smysl než vajíčka kupovat. A máme je i kvůli dětem,“ přiznává.
Chov však není jen zábava, nýbrž i starost. Někdy třeba i malý chov postihnou nejrůznější choroby. „Před časem jsme o slepice přišli kvůli parazitům. Museli jsem vydezinfikovat celý výběh a kurník opálit ohněm,“ přibližuje Laurichová.
Existence komunitních kurníků
Kdo už se pro slepice rozhodne, může je pořídit u registrovaných chovatelů. Několikrát do roka pořádají prodeje i velkochovatelé, když se zbavují nosnic, které už ani ne po dvou letech tolik nenesou a nejsou pro velkochov výhodné. Pokud se je nepodaří prodat, skončí na jatkách. Výkup z velkochovů kvůli tomu propaguje organizace Slepice v nouzi.
„Lidé nám pravidelně píšou dotazy a zjišťují, kdy a kde je možné takzvané vynesené slepice pořídit. Řešíme i zdravotní problémy slepic, nebo když se někdo o ně už nemůže dál starat, hledáme jim nový domov. Prostě úplně vše, co se slepicemi souvisí. Buď nám píšou lidi přímo, nebo máme i na Facebooku skupinu, kde se můžou chovatelé poradit s dalšími,“ uvedla Markéta Nováková, která je členkou této iniciativy.
„Jde o určitý trend i mezi mladými lidmi a rodinami, a to i ve městě. Vznikají i komunitní kurníky,“ dodává.
21. června 2020 |
