Profesionální cyklisté, kteří se ženou po vysokohorských silnicích, nemají na první pohled s pacienty postiženými těžkou srdeční chorobou nic společného. Tým vědců pod vedením Andrewa Markse z newyorské Columbia University však spojitost našel. Díky jejich objevu zveřejněnému v předním vědeckém časopise PNAS svitla šance na uzdravení nemocných.
Vrásky na čele ale naskakují dopingovým komisařům. Lék vyvinutý Marksovým týmem se totiž jeví jako dokonalý doping pro vytrvalostní sporty.
Za špičkové vytrvalostní výkony platí sportovci únavou. Stejně vyčerpaní jsou i lidé s těžce nemocným srdcem. Andrew Marks zjistil, že příčina únavy je v obou případech stejná. Ze svalových buněk utíkají vápníkové ionty. Tyto ionty jsou uvolňovány z buněk při práci svalu přes zvláštní molekulární kanálky. V odpočinutém svalu se kanálky po splnění úlohy opět „neprodyšně“ uzavřou.
Při velké námaze mizí z kanálků látky, které je pomáhají „utěsnit“. Z buněk unaveného svalu pak vápníkové ionty nekontrolovaně unikají. Sval ztrácí na výkonu a navíc se v něm probudí k činnosti enzymy, které narušují svalové buňky. Přichází únava, kterou nevyvolává nedostatek kyslíku ve svalech nebo hromadění zplodin látkové výměny, jako je např. kyselina mléčná. „Studie v žádném případě nedokazuje, že by nám cvičení škodilo,“ říká Marks.
Svaly trénovaného sportovce se z extrémní námahy zotaví během několika dní. Zhojení buněk závisí na tom, jak dostal sval zabrat. Po maratonu to může trvat i několik týdnů. Pacienti s nemocným srdcem se nezotaví nikdy. Unikající vápníkové ionty jim poškozují svaly i v klidu.
„Jednou z největších potíží, s jakou se pacienti s chronicky nemocným srdcem potýkají, je trvalá slabost a vyčerpání,“ líčí potíže nemocných Marks. „Ty mohou dosáhnout takové míry, že pacient nedokáže vstát z postele, vyčistit si zuby nebo se najíst.“
Vědci z Marksova týmu objevili molekulu S107, která kanálky v unaveném svalu utěsní a zabrání úniku vápníkových iontů. Lék odzkoušeli na myších, které byly nuceny po tři týdny trávit tři hodiny denně usilovným plaváním. Dřina myši naprosto vyčerpala. Z „netěsných“ svalových buněk jim „crčely“ vápníkové ionty. Pokud ale myši užívaly molekulu S107, měly na konci třítýdenního pokusu stále ještě dost sil. Jejich svaly ztrácely méně vápníkových iontů a také poškození bylo menší. Začíná závod s podvodníky Pro nemocné je S107 obrovským příslibem. Šéf americké antidopingové laboratoře Don Catlin z University of California však v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature upozornil na odvrácenou tvář S107.
„Kdybych byl sportovec a hledal bych nový doping pro zvýšení vytrvalosti, byl bych z S107 nadšený,“ řekl Catlin.
Marks prokázal, že S107 by pomohl špičkově trénovaným profesionálním cyklistům. Velkým pokušením by byl i pro běžce na dlouhých tratích nebo vytrvalostní plavce.
Zatím byl S107 testován pouze na myších. Zvířata netrpěla žádnými nepříznivými vedlejšími účinky. Reakce lidského organismu však zůstává velkou neznámou. Ověřování bezpečnosti léku pro léčbu únavy lidí s nemocným srdcem bude trvat několik let. Sportovci odhodlaní k dopingu tak dlouho čekat nebudou.
„Je to celkem jednoduchá molekula,“ říká Catlin o S107. „Možná právě teď ji nějaký pokoutní chemik vyrábí, aby ji nabídl sportovcům.“ Catlin už vyvíjí testy, které odhalí S107 v moči. Doufá, že se tak podaří nový doping vymýtit. „Vývoj může trvat i několik let. Dost na to, aby S107 někomu pomohl ke zlatým medailím,“ připouští odborník na dopingovou kontrolu.
