Svým článkem Les 40 pires groupes de rock de tous les temps (Čtyřicet nejhorších rockových skupin všech dob) ve francouzském hudebním magazínu Rock et Folk si spisovatel a hudební publicista Nicolas Ungemuth podepsal ortel od všech ortodoxních fanoušků zmiňovaných kapel, mezi nimiž byly Pink Floyd, U2, Police, Limp Bizkit, Pearl Jam, Kiss, Duran Duran – a také Queen. A i když šlo Ungemuthovi především o provokaci, jeho postřehy jsou často roztomile trefné.
„Zle znepokojující“ „Absolutní ošklivost zkoncentrovaná do jediné skupiny – Queen. S kníratou operní zpěvačkou, kytaristou v galoších, imbecilními skladbami, výpůjčkami z takzvané klasické hudby a to celé opepřené glamrockovou okázalostí ve stylu lyrického metalu... Vše je zde jen hloupost a trapnost. Od ohavných kousků (We Will Rock You) přes přecukrované a úchylně vyzpívané skladby (k popukání Bohemian Rhapsody). Nic z blbě kýčovité diskografie, která se jeví jako opravdu zle znepokojující, nestojí o bližší ohledávání.“ V překladu Tomáše Komárka se tento jedovatý seznam objevil i na českém internetu. Ungemuth zde mluví o „starých“ Queen; bůhvíjak by to dopadlo, kdyby měl do svého hodnocení zahrnout také jejich aktuální desku The Cosmos Rocks. Jde o první řadové album od roku 1995, kdy vyšlo Made in Heaven, a také první po smrti frontmana Freddieho Mercuryho (24. listopadu 1991) s Paulem Rodgersem, byvším frontmanem Bad Company, jako zpěvákem.
Když dojdou nápady Čtrnáct písní nového alba napsali kytarista Brian May, bubeník Roger Taylor a Paul Rodgers společně. May a Rodgers se dokonce rozdělili o basovou kytaru (John Deacon odešel po Mercuryho smrti), což ve výsledku znamenalo především prostoduché basové linky a spoustu kytarových sól. Hudebně zní deska The Cosmos Rocks průměrně – jako téměř každé nové album „kapely z osmdesátek“ – nesnaží se jít dopředu a oslovit nové posluchače. Kryje se kvalitní produkcí a recyklovanými nápady; když dojdou, může May vždycky znovu zasólit. Zdaleka nejhorším prvkem celého pokusu je Rodgersovo frontmanství a zvlášť bolestný je tento poslech a pohled těm, kteří měli Queen coby skupinu Freddieho Mercuryho (nehledě na to, jak moc kníratou operní zpěvačku opravdu připomínal). A banální texty celý projev ještě umocňují.
Na koncertě můžou Queen pouze doufat, že vedle profláklých hitovek Bohemian Rhapsody, We Will Rock You, We Are the Champions, The Show Must Go On nebo I Want to Break Free se nepozná, jak špatná, nezajímavá a nehitová jejich současné produkce je.
