Myšlenky Velkého Slovenska se chytilo nové vedení fašistického Slovenského štátu. Jak tento týden připomněl slovenský deník Pravda, hlavní zastání měl nápad u silně proněmeckého premiéra Vojtecha Tuky. "Byl prvním slovenským politikem, který jednal s Hitlerem," přibližuje Valerián Bystrický, bývalý ředitel Historického ústavu Slovenské akademie věd.
Na podzim roku 1940 jede s nápadem do Berlína. Když nepřichází žádná odezva, další rok Slováci prosí podruhé. To bylo přesně před sedmdesáti lety. Bratislava ovšem nechtěla pouze oblast moravského Slovácka. Po prvním neúspěšném pokusu žádala dokonce tak velké území, že nová hranice by vedla jižní Moravou až do Beskyd k Rožnovu pod Radhoštěm a do Velkých Karlovic.
K tak razantnímu návrhu dovedlo Tuku posílené sebevědomí poté, co se slovenská armáda připojila k wehrmachtu při útoku na Polsko. Za odměnu Slovensko dostalo od nacistů území Javoriny, podobnou velkorysost čekal i v otázce Moravy.
Adolf Hitler měl však s územím jiné plány. Chtěl jej formou "ementálského sýra" poněmčit. Tedy založit ve vnitrozemí germánské enklávy, jako například v Čechách vytvořil vojenský prostor Neveklov-Sedlčany či obsadil obec Košátky německými rodinami.
Ovšem nejdříve šli nacisté Slovákům "lišácky" na ruku. "Němci to zpočátku tolerovali, protože zde viděli možnost, jak narušit českou jednotu. Ale zároveň si nikdy nepřipustili možnost, že by k anexi došlo," říká František Mezihorák, který slovensko-německo-české pnutí popsal v knížce Hry o Moravu.
Protektorátní vláda v čele s generálem Aloisem Eliášem se snažila slováckého extremistu Jana Uprku, zakladatele spolku Národopisná Morava a syna známého malíře Jožky Uprky, uklidnit. To se však nedařilo. Naopak žáci se ve školách na Slovácku přestali učit spisovnou češtinu. Německé orgány stanovily jako vyučovací jazyk slovácké nářečí.
ČTĚTE TAKÉ O VZÁCNÉM NÁLEZU Z VÁLKY |
Moravské Slovácko a Slovensko měly vždycky vřelý vztah. Díky blízkosti území tam dodnes působí úzké rodinné vazby a mluví se podobným dialektem.
"Až do roku 1938 však všechno zůstávalo jen ve folklórní linii, se vznikem Slovenského štátu se to změnilo a slovenští fašisti si chtěli území přivlastnit," nastiňuje Mezihorák. Není bez zajímavosti, že kromě radikálních jedinců na moravské straně typu Jana Uprky či pozdějšího partyzána Josefa Vávry-Staříka mělo připojení zprvu zastání i u obuvnické společnosti Baťa. "V rámci fašistického Slovenska pod německou kuratelou by se firmě lépe dařilo, proto šéf zlínské továrny finančně podporoval některé akce extremistů," říká Mezihorák.
