PRAHA Dlouhé roky Slováci sledovali česká záda, od rozpadu společného státu hráli po fotbalové stránce druhé housle. Po mistrovství světa už nebudou role tak jednoznačně rozdělené.
V pomyslných závodech mezi českým a slovenským fotbalem dojde k zajímavému obratu v žebříčku FIFA, kde při posledním hodnocení zaostávali čtyřiatřicátí Slováci za Českem o jediné místo. Po čtvrtečním postupu do osmifinále si jistě výrazně polepší, zatímco Češi se vzhůru určitě nepohnou.
Od rozpadu federace za nimi přitom vždy Slováci v hodnocení národních týmů zaostávali. Ještě před rokem o 27 příček. Jenže jen z dřívějších zásluh se věčně žít nedá.
„Teď se mluví o Slovensku, zatímco na Česko se zapomíná. Čech, Baroš, Rosický a spol. se musí zase připomenout. V nedávné minulosti na sebe upozornili jen neúspěchem v kvalifikaci,“ říká trenér Jozef Jarabinský, který má zkušenosti z obou zemí.
Na slovenský trénink včera v Jižní Africe dorazily televizní štáby z Číny nebo Ruska. O tým, který poslal domů favorizované Italy, je velký zájem. Jak dlouho vydrží? Minimálně do pondělního zápasu s Nizozemskem.
Slováci se konečně do povědomí zapsali něčím, co jim i v Česku musí závidět. Kapitán Marek Hamšík měl za vzor někdejšího lídra českého týmu Pavla Nedvěda. Ale ani držitel Zlatého míče si nikdy s českou reprezentací nezahrál osmifinále na mistrovství světa...
Kucka znásobil svoji cenu Dá se předpokládat, že poslední úspěch doprovodí vlna zájmu o slovenské fotbalisty. Od devadesátých let se sice reprezentanti rozběhli postupně po zahraničních angažmá, ale teď se poprvé předvedli na scéně, kterou bedlivě sledují největší kluby z Anglie, Španělska či Německa. Tam se s výjimkou liverpoolského stopera Škrtela slovenská jména zatím nevyskytují. „Jeden velký zápas ještě na velký přestup nestačí. Slováci by to museli potvrdit minimálně ještě proti Nizozemsku,“ domnívá se ale hráčský agent Pavel Zíka. I tak je možné, že z turecké, rumunské, ruské či řecké ligy se slovenští hráči budou stěhovat na prestižnější adresy, kde už jsou někteří čeští hráči dobře zabydlení. Dobře je to patrné na příkladu jediného hráče z české ligy na turnaji. Záložník Juraj Kucka svým výkonem proti Italům zaujal skauty, kteří jeho vývoj ve Spartě určitě nesledovali. „Jeho cena se během jednoho utkání zdvojnásobila až ztrojnásobila,“ odhadl další hráčský agent David Nehoda. Za slovenským vzestupem stojí motiv, který pomohl budoucím českým hvězdám na výsluní už v devadesátých letech: hlad po úspěchu. To, že na Slovensku panují, co se týče zázemí, skromnější podmínky, se nyní ukazuje paradoxně jako výhoda. „Slovenští fotbalisté jsou pak odolnější. Nejsou to skleníkové typy,“ podotýká Jarabinský.
Třeba právě slovenské zlepšení probudí také mezi českými fotbalisty novou chuť a dá jim motivaci ukázat, že po úspěšných časech nebudou jen vyklízet pozice.
***
POROVNÁNÍ ČESKÉHO A SLOVENSKÉHO FOTBALU
ÚČAST NA MS Česko: 1x (2006) Slovensko: 1x (2010) Až na osmý pokus se Slováci kvalifikovali na velký turnaj a dlouho vyhlíženou šanci využili. Velkou pozornost k sobě připoutali čtvrtečním vítězstvím nad Itálií, kterým vyřadili z turnaje ještě stále úřadující mistry světa a sami si zajistili účast v osmifinále. Také pro Česko byla účast na mistrovství světa dlouho nedostupnou metou. Jenže v paměti fanoušků zůstala po MS 2006 hlavně trpká porážka s Ghanou, pohled na zraněného útočníka Jana Kollera a první vážné rozpaky během éry trenéra Brücknera. Kdo je na tom lépe? Slovensko ÚČAST NA EURU Česko: 4x (1996, 2000, 2004, 2008) Slovensko: žádná Ve výlučně evropské konkurenci se Češi umějí prosadit. Na závěrečný turnaj se po rozdělení federace dostali pokaždé. Po účasti ve finále v roce 1996 následoval hromadný odchod členů stříbrného týmu do renomovaných klubů, z čehož český fotbal těžil řadu dalších let. V roce 2004 na šampionátu v Portugalsku ukázal Brücknerův tým ještě víc - pohledný útočný fotbal, psychickou sílu a výrazné individuality včetně střelce Baroše - mužstvo mělo na zlato, ale skončilo v semifinále. Na zbylých dvou turnajích se Češi nedostali ze skupiny. To Slováci se o svoji první účast na Euru začnou snažit znovu letos na podzim. Kdo je na tom lépe? Česko
HRÁČSKÉ HVĚZDY
Česko: Petr Čech (Chelsea), Tomáš Rosický (Arsenal), Milan Baroš (Galatasaray Istanbul) Slovensko: Marek Hamšík (Neapol), Martin Škrtel (Liverpool), Vladimír Weiss ml. (Bolton) I poté, co ukončili kariéru Nedvěd, Šmicer či Poborský, mají čeští hráči v zahraničí stále lepší zvuk. Výjimečné je postavení brankáře Petra Čecha, který patří už šest let mezi klíčové figury v Chelsea. Po sérii dlouhotrvajících zranění sice ustoupil ze slávy Rosický, ale v Arsenalu má stále poměrně pevnou pozici, po letech tápání znovu ožil během tureckého angažmá Milan Baroš. Za největší slovenskou naději je považovány Marek Hamšík, ale s Neapolí si dvaadvacetiletý záložník zatím nezahrál v Lize mistrů. Prospěl by mu přestup do velkoklubu, kde by dostal možnost prokázat své kvality v ostřejší konkurenci. Kdo je na tom lépe? Česko TRENÉR REPREZENTACE Česko: Michal Bílek Slovensko: Vladimír Weiss I přes poslední kontroverze ve vztahu s novináři si Slováci mohou blahopřát, že konečně našli správného trenéra. Působení Vladimíra Weisse ale nemusí dlouho trvat. Se slovenským svazem ještě neprodloužil smlouvu, která mu vyprší po šampionátu. Weiss podle svých slov čeká, jak dopadnou volby nového vedení slovenského fotbalu. Jiné problémy musí řešit jeho český protějšek Michal Bílek. Po nástupu si těžko získává důvěru fanoušků, prvního vítězství se dočkal tým pod jeho vedením až na pátý pokus. Kdo je na tom lépe? Slovensko
V. Zásluhou úspěchu na MS 2010 se Slováci české konkurenci vyrovnali
