Příběh veřejnoprávních médií na Slovensku v mnoha ohledech připomíná jihoamerické telenovely. Je vněm dramatická zápletka, romantická gesta i vášeň a klíčovou úlohu hrají drby, zákulisní jednání a zdánlivě neohrožení hrdinové, kteří se nečekaně mění ve zbabělé pleticháře. Slovenská veřejnoprávní telenovela začíná roku 1990, kdy se součástí veřejného diskurzu stalo slovo veřejnoprávnost. Šlo o to, že televize, rozhlas a z jakéhosi nepochopitelného důvodu i tisková agentura už neměly být ani státní, ani soukromé. Moudří lidé proto vymysleli složitý systém, který státní média tak trochu odstátnil.
Dvacet let. Třináct ředitelů Veřejnoprávní média i přesto věrně odrážejí stav slovenského politického života. Slovenská televize měla za posledních dvacet let třináct generálních ředitelů, z čehož za zmínku stojí Igor Kubiš (vedl ji v době vrcholícího mečiarismu a z veřejnoprávní televize neudělal státní, ale rovnou stranické médium), Richard Rybníček (tento bývalý bubeník kapely Bez ladu a skladu, dal televizi finančně do pořádku a pokusil se dát slovu veřejnoprávnost i reálný obsah), Radim Hreha (nedokázal nic, v paměti diváků ale zůstalo jeho třpytivé sako) a Štefan Nižňanský (moderátor komunistické ČST přivedl STV na pokraj bezvýznamnosti a finančního krachu).
Po posledních parlamentních volbách bylo tedy třeba s televizí něco udělat. Na prvním programu večer co večer nabízela ukázky primitivní zábavy v normalizačním retrostylu, ještě hůř ale bylo ve zpravodajství a v publicistice, kde se soustředil výkvět slovenské beznázorové žurnalistiky poplatné moci. Ředitel Nižňanský a Rada STV, která ho zvolila, byli však neodvolatelní, a tak přišel ministr kultury Daniel Krajcer (dříve moderátor komerční televize Markíza) s prostým řešením: slučme Slovenskou televizi se Slovenským rozhlasem. Vznikne tak nová organizace a ta bude potřebovat nového ředitele. Aby se předešlo komplikacím, zvolí ho rovnou parlament. Nejdřív se to celé mělo jmenovat RTS, ale když se ukázalo, že stejnou zkratku už používají v Srbsku (a možné zkratky SRAT, případně RATS z pochopitelných důvodů nepřicházely v úvahu), vznikla korporace RTVS. Následovaly vášnivé výměny názorů: Zadlužený televizní moloch zničí celkem slušně hospodařící rozhlas! Veřejnoprávní média budou ovládána politicky (jako kdyby dosud nebyla)! STV se má prostě zrušit! Ne, stačí zrušit koncesionářské poplatky! Parlament se hádal i o plat generálního ředitele RTVS. Původní návrh mluvil o sedminásobku průměrné mzdy, jistá koaliční poslankyně to vzápětí zvýšila na devítinásobek, šetrný prezident Gašparovič však návrh nepodepsal a při opětovném hlasování poslanci plat snížili na čtyřnásobek. Happy end?
Mezitím - od 1. ledna - korporace RTVS skutečně vznikla a prozatímním vedením byla pověřena ředitelka Slovenského rozhlasu Miloslava Zemková, úspěšná manažerka, jíž se podařilo Slovenský rozhlas nejen finančně ozdravit, ale také zachovat jeho nezávislost i během vlády Roberta Fica. Potom se začali hlásit kandidáti a předkládat svoje projekty (jeden z nich navrhoval celé RTVS do dvou let zrušit). Horkou kandidátkou byla přece jen Zemková, již aspoň verbálně podporovala celá vládní koalice, a tudíž sice křehká, ale přece jen parlamentní většina. Volba se napoprvé nezdařila - čtyři koaliční poslanci se zmýlili. Hlasovací lístky byly údajně tak složité, že s vyplněním měl prý problém i poslanec, který je v civilu profesorem Humboldtovy univerzity v Berlíně. Na druhý pokus však už všechno klaplo a - jak psaly slovenské noviny - „historicky první ředitelkou RTVS se stala žena“.
Takže happy end? Ne tak úplně. Miloslava Zemková převzala superinstituci s osmnáctimilionovým dluhem a odhadovanou ztrátou 43 milionů eur. To znamená zánik některých programů (po mistrovství světa v hokeji skončí sportovní kanál STV 3) a propouštění (počet zaměstnanců klesne z 1650 na 1200). Když před deseti lety s podobnými kroky přišel Richard Rybníček, vzbouřila se slovenská „tvůrčí veřejnost“ a zahájila kampaň Veřejnost za veřejnoprávnost. Víc než po veřejnoprávnosti ale toužili tvůrci protestu po veřejnoprávních financích pro svoje projekty, takže podobná iniciativa na sebe asi nenechá dlouho čekat ani teď. Ale to už bude další díl slovenské veřejnoprávní telenovely.
O autorovi| JURAJ KUŠNIERIK novinář Autor (* 1964) je hudební kritik, zástupce šéfredaktora slovenského časopisu Týždeň
