Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Slovenské velvyslanectví jako by nebylo

Česko

Zvedl jsem telefon. Ozval se známý hlas diplomata z maďarské ambasády. Nebylo to nečekané. Ten den vyšly v novinách hned čtyři materiály, které se týkaly slovensko-maďarské krize vyvolané novým návrhem zákona o dvojitém občanství. Nebyl zrovna potěšen, zrovna moc se mu to, co ten den vyšlo v Lidových novinách, nelíbilo. Ukázalo se, že nečetl úplně všechno a tak po úvodních trochu nervózních desítkách vteřin z toho byl nakonec dlouhý, přátelský rozhovor, kdy jsme si vyměnili většinou rozdílné pohledy na to, co se to v Maďarsku chystá.

A přesně takhle to má podle mého názoru mezi novináři a diplomaty být, on je placený za to, že mi řekne názor své vlády a já mu řeknu, co si o tom celém myslím já. Každý dělá svoji práci a když ji oba děláme dobře, může se z toho, nehledě na mnohdy zcela rozdílné pohledy na některé věci, vyvinout téměř něco, co bych nazval pracovní přátelství.

Několik takových přátel na různých ambasádách nebo ministerstvech zahraničí už mám a rád se s těmi lidmi vídám. Většinou je totiž zajímají ty samé věci co mě. Nestane se, abychom si neměli co povědět a někdy si píšeme a zavoláme i mnoho let poté, co už v Praze nepracují.

Je však jedna ambasáda, která jako by v Praze už dobrých deset let skoro nebyla. Velvyslanectví Slovenské republiky. Neznám ve svém okruhu novináře, který by měl s touto ambasádou jakékoli zkušenosti, ať už špatné, nebo dobré.

Ve své e-mailové schránce, jejíž adresu není nijak obtížné zjistit, mám pozvánky na různé akce od desítek různých ambasád, s výjimkou ambasády slovenské. Zdá se, že veškerá aktivita tohoto velvyslanectví vůči novinářské obci spočívá v tom, že dvakrát ročně rozešlou pozvánky na recepce k státním svátkům.

U takových ambasád, jako je slovenská v Praze, by člověk tak nějak očekával, že bude obsazena nějakou skutečně výraznou osobností - někým, jehož jméno Čechům něco řekne. Místo toho je v Praze „obyčejný“ předlistopadový kariérní diplomat Peter Brňo. Stejně neviditelným byl jeho předchůdce komunistický spisovatel a postkomunistický poslanec Ladislav Ballek, který vydržel v Praze skoro osm let. Hlavně díky tomu, že se nikdy k ničemu nevyjadřoval a nevyvíjel žádnou znatelnou aktivitu.

Posledním slovenským velvyslancem hodným toho jména byl do roku 2001 Jozef Stank, sice také bývalý komunista, ale skutečný politik a zajímavý člověk. Možná si na slovenském ministerstvu zahraničí myslí, že Česko není vlastně ani zahraničí a že Češi budou vždy na straně Slováků, ať se bude dít cokoli. A že tady není vlastně žádná pořádná ambasáda třeba. Už brzká budoucnost však může ukázat, třeba ve slovensko-maďarské otázce, jak veliký omyl to je.

O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN, SLOVENSKÝ DIÁŘ

Autor: