Slovensko prožívá svoji olympijskou euforii. Může za to děkovat v obou případech Rusům. Ruským trenérům Anastasie Kuzminové, kteří svým tréninkovým drilem znechutili biatlonistku tak, že se odstěhovala na Slovensko a pro tuto zemi získala zlatou a stříbrnou medaili a možná to u toho neskončí. Ruský hokejový tým pak svojí prohrou v prodloužení nechal Slovákům zapomenout na trochu smolnou porážku s Čechy.
Zázraky se však dějí nejen na olympijských hrách v kanadském Vancouveru, ale i na Slovensku samém. Všechno totiž vypadá na to, že by se Slovensko mohlo po dvaceti letech zbavit nejostudnějšího politika své novodobé historie, expremiéra Vladimíra Mečiara. A poslat ho když ne do vězení, kam by podle názoru mnoha Slováků už dávno patřil, tak alespoň do politického důchodu. Vzhledem k tomu, že už pro Mečiara přestane platit poslanecká imunita a politické ohledy dané váhou hlasů jeho strany v parlamentu, tak ho možná dožene i opožděná spravedlnost.
Jeden průzkum za druhým totiž ukazují, že Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko se týden po týdnu stále více potápí pod pětiprocentní hranici, která bude po jarních parlamentních volbách nutná pro přežití v poslaneckých lavicích. Ostatně i necelých devět procent hlasů před čtyřmi roky byl už jen slabý odvar triumfálních sedmatřiceti z roku 1992, které se staly hlavní příčinou rozdělení Československa. Ale i téměř dvaceti z voleb v roce 2002, posledních, které Mečiar vyhrál. Dnes se HZDS potácí mezi čtyřmi a pěti procenty a desetinku po desetince padá do šedé zóny nevolitelných stran. Důvod je vcelku jednoznačný. Osmašedesátiletý, svým vládnutím, hlavně v letech 1994-1998, zkompromitovaný Mečiar nemá voličů v porovnání se svým mladším a mazanějším klonem Robertem Ficem co nabídnout. „Post populistického vůdce je obsazený,“ napsal v deníku Pravda politolog Martin Kugla. „Mečiar už nevyvíjí politickou činnost - už je jen správcem svých latifundií. Pokud se dostane do parlamentu, bude to zázrak. Pravděpodobnější je výsledek blízký třem procentům.“ dodává Kugla.
Se slovenským zázrakem v podobě zmizení Mečiara je spojen zázrak ještě větší, kterým by bylo odstavení od moci Roberta Fica, jak říká Jiří Paroubek, „nejúspěšnějšího sociálnědemokratického premiéra Evropy“. Pořád je tu mnoho kdyby, ale kdyby byl Ficův výsledek pod čtyřicet procent, Slotových nacionalistů pod deset a Mečiar v parlamentu nebyl, nemusí vítězství Ficovi stačit. Tak jako v letech 1998 a 2002 nestačilo Mečiarovi. Další z temných období Slovenska by tak skončilo po jediných volbách. Byl by to ale opravdu velký zázrak. Na druhou stranu, když ale může mít Slovensko olympijskou šampionku v biatlonu....
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
