Ve Slovu do vlastních řad, které vzniklo přímo v aparátu ústředního výboru komunistické strany, byly pak „sdělovací prostředky“ obviněny z šíření protisovětských vášní a z „úsilí o soustavnou dezorientaci naší veřejnosti“. „Ve snaze napomoci skutečnému prospěchu našeho lidu a vskutku životním zájmům našich národů se bezvýhradně hlásíme k myšlence proletářského internacionalismu,“ psali autoři prohlášení. „Každý poctivý a odpovědný člověk už krajně touží po tom, aby bylo možné pracovat v klidném ovzduší,“ k čemuž bylo podle autorů Slova do vlastních řad potřeba provést určitá „administrativní opatření“, rozuměj vyhodit kritické novináře z práce či zastavit jejich časopisy.
Signatáře Slova do vlastních řad (celý text je dostupný např. na www.totalita.cz) čekala v příštích dvaceti letech úžasná kariéra komunistických propagandistů. Kritizovaní skončili v kotelnách nebo emigraci (k 15. květnu 1970 evidoval ÚV KSČ 122 novinářů, kteří zůstali v zahraničí).
Výročí Slova do vlastních řad si současná média nepovšimla. Asi proto, že potlačování svobody slova nepovažují za aktuální problém. Ale je tomu skutečně tak? V nedávném rozhovoru pro Dok revue, která vychází jako příloha týdeníku Respekt, říká dokumentaristka Kristina Vlachová, že její poslední smlouva s Českou televizí obsahuje klauzuli, že ji nebude pod pokutou 50 tisíc Kč kritizovat. Existuje lepší doklad pošlapávání svobody slova? A není právě tato klauzule důvodem, proč skoro nikomu nevadí, že dnešním ředitelem ČT je někdejší komunistický propagandista?
O autorovi| Petra Zídka, petr.zidek@lidovky.cz ARCHIV
