* LN Velvyslanec Žďárek zahynul při teroristickém útoku na hotel Marriott, kde přechodně bydlel. Cítíte se v nové rezidenci velvyslance dostatečně bezpečně?
Rezidence se našla ještě před mým příjezdem v roce 2009. Je velká, atypická, bydlí nás tam šest chlapů - já a pět ochránců z Útvaru rychlého nasazení (URNA). Já bydlím v jednom patře, přízemí patří jim. Občas to ale podle toho také vypadá u nás v kuchyni.
* LN Znal jste se s Ivem Žďárkem? Jak těžké bylo přijmout post po jediném českém velvyslanci, který tragicky zahynul ve službě?
Podle diplomatických zvyklostí Ivo Žďárek nikdy nebyl odvolán, jelikož tu zahynul. Takže já mám pořád pocit, že jsme tu dva. Když jsem nastoupil poprvé do úřadovny, v níž sedával, dlouho jsem hledal odvahu zasednout do jeho křesla. Ivo nebyl jen kolega, ale i přítel. Do toho hotelu občas bývám pozván na večeři, vždycky mě mrazí.
* LN O Islámábádu se mluvilo také v souvislosti s rušením ambasád. Co v zemi převažuje ta bezpečnostní rizika?
V ČR se po smrti Iva Žďárka posuzovalo, jak dál. V souvislosti s vahou, regionální i globální, kterou představuje Pákistán, je důležité tu mít přítomnost, vědět, co se tady děje, rozvíjet bilaterální vztahy, hlavně obchod, a pozitivně ovlivňovat vývoj v této dnes už téměř dvousetmilionové muslimské zemi s vlastním jaderným potenciálem. Nezanedbatelnou je i naše podpora Pákistánu jako člena EU a NATO.
* LN Jaká další opatření se přijala po té tragické události? Jak jste se vy připravoval?
Pákistán je v kategorii „non-family state“, nemám tu tudíž s sebou rodinu. Ani by nebylo kam dát děti do školy. Já jsem si například musel udělat zbrojní průkaz. Samozřejmě tu máme zbraně, ale nechávám to spíš na svých ochráncích. Také jsem si musel udělat řidičský průkaz na nákladní automobil, protože ty pancéřové vozy, kterými jezdíme, jsou nad tři a půl tuny, takže v případě, že by se něco stalo, měl bych být schopen to odřídit sám. Jinak vyjíždím s ochrankou.
* LN Za jakých podmínek vycházíte? Kde všude se smíte pohybovat?
Z rezidence do úřadu vyjíždím opancéřovaným autem s ochránci. V případě, že mám cestu mimo úřad, vyjíždí nejdřív ochranka místo prověřit. Tam kluci z URNA rozhodnou, zda to místo je bezpečné. Někdy se rozhodne, že se raději uskuteční na jiném místě, nebo se zruší. To je tu běžné, akce se tady připravují krátce před konáním, aby o nich vědělo co nejméně lidí. Ale během předsednictví EU jsem příliš často ven nevycházel.
* LN Jak pak můžete dělat svoji práci?
Všechny schůzky k předsednictví se tehdy konaly ve společenské místnosti, kterou máme pod zemí. Zároveň slouží jako evakuační místnost. Takže i pokud by se stal teroristický útok, tak by byla naděje, že i kdyby celou tu budovu strhnul výbuch, tak my bychom byli ukrytí pod zemí.
* LN Jak se pořádají takové recepce v bunkru?
Je to takové mezipodzemí. Vybírali jsme to z bezpečnostních důvodů, aby tato největší místnost rezidence mohla v případě potřeby sloužit jako evakuační místo. Tam máme skladovaná i lehátka či přídělové balíčky. Vedle ní jsou malé místnosti, a tam jsou sklady.
* LN V Pákistánu jsou bombové útoky velmi časté, hlavním nepřítelem pro extremisty je Amerika a její spojenci. Ocitl jste se někdy v situaci, že byste měl strach o život?
Zvlášť během českého předsednictví Evropské unii jsme byli atraktivní cíl. Tehdy jsem například jednal za Unii o zvýšení zabezpečení pro ambasády EU, protože se množily útoky. Po jednání s ministrem vnitra jsem přišel domů, svlékal jsem se, a najednou vidím v televizi velký obrázek a titulek „Český velvyslanec Paľo Šepelák podpořil útok pakistánské armády proti militantním extremistům.“ To jsem si říkal, že už jsem si podepsal ortel smrti. Za týden si mě zavolali na pákistánské ministerstvo zahraničí tady v Islámábádu, s tím, že zadrželi několik příslušníků Talibanu, u kterých našli plánek české rezidence.
* LN Ocitl jste se někdy v blízkosti teroristického útoku?
Několikrát jsme zažili výbuchy blízko rezidence, takže třesení oken jsem zažil. Necelých 250 metrů od rezidence se jednou odpálil sebevražedný atentátník, kterému bylo patnáct let. S ním zahynulo víc než 25 příslušníků polovojenských jednotek, které stráží i naši rezidenci.
* LN Nedávno se v rámci úspor mluvilo o tom, že by ministr vnitra John rád stáhl jednotky rychlého nasazení z těchto diplomatických misí. Proč není možné zajistit ochranu v zemi?
Jako příklad mohu uvést výbuch ve Světovém potravinovém programu OSN (WFP) v Islámábádu, kde právě vybuchl pákistánský ochránce z polovojenských jednotek (tzv. FCs). Do budovy WFP se dostal pod záminkou, že se chce napít a navštívit toaletu. Pak ale vešel dovnitř a odpálil se. To je také důvod, proč se tady většina evropských ambasád spoléhá na policejní příslušníky ze svých zemí.
* LN Zaměstnáváte místní síly?
Například nedávno jsme si najali kuchaře, který pracoval na francouzské ambasádě. Jsem frankofonní, tak jsem toho hned využil. Skládáme se na něj s muži z URNA, tak alespoň máme teplé obědy. Jinak například já na trh na nákup nemohu vůbec, tam právě bývají nejkrvavější útoky. Já si udělám seznam a nákup udělá místní síla.
* LN Jaká bývá ta spolupráce v době, kdy je země v konfliktní situaci?
I v tomto kontaktu se snažíme situaci stabilizovat a hlavně brát pákistánské síly jako naši součást. Bavíme se s nimi s každým o jejich životě, o dětech, jejich starostech. I to je součást snižování bezpečnostního rizika. Když za mnou přijde někdo z místních zaměstnanců, že má nemocnou manželku nebo urgentní finanční nouzi, vždy mu vyjdu vstříc. Ty osobní vztahy jsou velice důležité. Navíc každá místní síla před uzavřením pracovní smlouvy s ambasádou podléhá schválení ústředí v Praze.
* LN V Islámábádu existuje diplomatická enkláva, která je přísně střežená. Proč Česko ani po té tragické zkušenosti není v ní? Je to z ekonomických důvodů?
Ano. Máme tam rezervovaný pozemek, už nám ho ale chtěla pákistánská strana odejmout. My si ho rezervovali ještě za časů Československa, kdy jsme zaplatili symbolickou sumu 15 rupií za metr čtvereční. Jak se ale zhoršila bezpečnostní situace v zemi, jsou ambasády, které se tam chtějí nastěhovat.
* LN Jak to s případnou stavbou vypadá teď? Nepřijde o něj ministerstvo zahraničí?
Bylo to složité. Samozřejmě když zjistili soukromí lobbisté, že mohou z těch pozemků těžit, začali tlačit na vládu, aby pozemky, které jsou prázdné, byly prodány. Nám se podařilo přesvědčit pákistánské ministerstvo zahraničí i díky tomu, že máme přátelské vztahy, že Česko nemusí do konce roku stavět. Byli jsme ujištěni, že nám bude ponechán pozemek a budeme stavět, až nám to finanční situace dovolí.
* LN Proč jste vlastně post přijal? Přišel jste z „pohodlného“ Lucemburku...
Je fakt, že jsem vlastně přešel z nejlepšího do nejhoršího. Na ministerstvu máme kategorizaci úřadu a je takový požadavek, aby diplomati cirkulovali a měnili těžké posty a lehké. Předtím jsem byl v New Yorku, Švýcarsku a Lucembursku. Je jasné, že doma byly i slzy. Jednou za život je ale žádoucí přijmout těžkou výzvu, i když to může znít zprofanovaně.
* LN Nepropadáte někdy strachu z nebezpečí, které vám hrozí?
Spíš je to pro mě škola, kdy si člověk uvědomuje, co je v životě opravdu důležité. Když jedu domů, vystoupím z letadla a můžu se normálně procházet po ulici. Dnes se dovedu těšit i z běžných věcí, které mě doma nikdy nenapadaly. V Pákistánu jsem se také naučil, že rozměr a hodnota lidského života jsou v různých částech světa jiné, tady umírají desítky lidí denně.
***
Kariérní diplomat Pavol Šepelák (vlevo) přišel do Pákistánu z poklidného Lucemburska. Kvůli své nové misi si musel například zařídit zbrojní pas. Před dvěma lety zbývaly českému velvyslanci v Pákistánu Ivu Žďárkovi poslední dva dny života. 20. září 2008 zahynul jako první a jediný český ambasador při plnění své diplomatické mise. Zemřel při teroristickém útoku v islámábádském hotelu Marriott (nahoře).
Musel jsem si udělat zbrojní průkaz. Nebo také řidičský průkaz na nákladní automobil. Pancéřové vozy, kterými jezdíme, jsou nad tři a půl tuny. Kdyby se něco stalo, měl bych být schopen to odřídit sám.
RIZIKOVÉ PRACOVIŠTĚ ISLÁMÁBÁD České zastoupení v Pákistánu patří k jedné ze tří nejnebezpečnějších misí. Podobně jako v iráckém Bagdádu hlídají české diplomaty v Islámábádu muži z Útvaru rychlého nasazení (URNA). V Pákistánu jen za letošní září zahynuly desítky lidí při bombových útocích.
