* LN Vytvořil jste obal už druhé desky Mars Volta. Jak došlo k vaší spolupráci?
V magazínu Juxtapoz, který se zabývá uměním, vyšel článek o mých obrazech. Cedric mi později řekl, že právě tam mě objevil. Dostal jsem e-mail od managementu Mars Volta, jestli bych souhlasil s tím, aby byl můj obraz Big Mutant použit pro obal alba Amputechture... Nedávno jsem se ptal Omara, co je na obraze tolik upoutalo. Odpověděl, že se mu zdálo, že přesně takto jejich hudba zní a ve vizuální rovině vypadá.
* LN Znal jste tehdy jejich hudbu?
Vlastně neznal, nikdy jsem žádnou jejich píseň neslyšel. Ale souhlasil jsem, a pak jsem šel a koupil si všechna jejich cédéčka. A víte co? Líbilo se mi to moc. S Omarem a Cedrikem jsem se poprvé potkal až o několik měsíců později v St. Paul v Minnesotě, a tam jsem dostal nabídku, abych s nimi udělal další tři desky. Samozřejmě jsem souhlasil. Byla to velká příležitost.
* LN Jak vznikal obal pro jejich novou desku The Bedlam in Goliath?
Sešli jsme se v Barkeley v Kalifornii, vzal jsem si s sebou několik návrhů. Dlouho jsme si pak povídali, oni mi vyprávěli příběh, jež stojí za písničkami na albu, a já přemýšlel, co by se k tomu hodilo nejvíc. Omar prošel všechny mé skeče, bylo jich tam přes pět set, ale nakonec řekl, že to celé nechává na mě, že je to v mých rukou.
* LN Takže jste měl úplnou volnost? Neměl jste z toho obavy?
Vůbec! Naopak. Přesně to jsem chtěl od Omara slyšet. Bylo to skoro jako být součástí kapely. Měl jsem na finální podobu desky stejný vliv jako muzikanti. Velká zodpovědnost, ale skvělý pocit. Píseň Adagez navíc vznikla na základě toho obrazu, který se nakonec objevil na přebalu desky. Spolupráci chápeme jako perfektní spojení.
* LN V čem si myslíte, že spočívá to „perfektní spojení“?
Omar i Cedric se zajímají o umění a já jsem tak trochu muzikant, hraji na šestistrunnou baskytaru. Sdílíme vkus pro filmy, hudbu i umění. Naše spojení trochu připomíná „karass“ z knížky Kolíbka Kurta Vonneguta, zvláštní spojení lidí za nějakým ne úplně zřejmým účelem. Z mého pohledu je to vlastně šťastná náhoda a shoda okolností, že jsme se takto „našli“.
* LN A konkrétně?
To, co nás slepuje dohromady, je surrealismus. Se vším, co toto slovo může evokovat. Já i Mars Volta jsme inspirování zvláštnostmi a výstřednostmi obyčejného denního života 21. století. Nazývám to „každodenním surrealismem“. Obrovské stvoření, zmutované na vlastní zahradě, terorizující okolí. Pravidelné soutěže v rybaření mořských panen. A tak dál... Pokud při malování propukám v smích, vím, že jsem na správné cestě. A věřte mi, já se u toho směji opravdu hodně!
