Jako námět svého premiérového románu si zvolil mýtus o jediném českém Supermanovi. Stančíkův Franta (sic!) Pérák sice na nohou nemá pověstná péra z gauče, ale po výškových budovách skáče a nacistům škodí stejně jako jeho folklorní předobraz. Oblečen do přiléhavého trikotu prohání po protektorátní Praze mimo jiné Heydricha a jednu půvabnou českou odbojářku. A poradí si jak s přesilou esesáckých plamenometčíků, tak s milováním na špici Petřínské rozhledny. Kapituluje až před poválečnou absurditou... Náš férák Milovníci napínavého čtiva si v Pérákovi přijdou na své: tajné chodby, tajné zbraně, šifrované vzkazy, zednáři, dvojníci, dokonce i oblíbená ztráta paměti – Stančíkův Pérák je vlastně židovský vědec, jenž za pomoci teorie relativity a kabaly stvořil biomechanického Frankensteina, v jehož těle uprchl gestapu. Příběh sviští od akce k akci jako Pérákovy boty z pěnové gumy. V záplavě doslova filmových střihů a gagů si však vypravěč udržuje zdravý odstup postmodernisty.
Ačkoli ústřední komplot kolem atentátu na Heydricha není zas až tak nápaditý, to okolo ano. Od originálních efektů až po vtipně využitá klišé. Viz výtečnou honičku s nacistickou bitevní tramvají, telefonní sluchátko, které po vytočení čísla gestapa prostřelí volajícímu hlavu, či německou nadženu, jež má kolem pohlaví „přitetované další čáry, takže společně tvoří hákový kříž“. A co je opravdu zvláštní, z útrob tohoto magickorealistického guláše na čtenáře skutečně zavane atmosféra válečné Prahy. A to nejen proto, že grafik proložil knihu dobovými obrázky a plakáty. Stančíkův román má navíc ještě další plán. Postava Péráka – ač ve folkloru velmi variabilní – je zde symbolem hrdinství na pozadí českého neválčení, ba kolaborantství. Autor, v akčních scénách řekněme cudně morbidní, si ostré rýpance do bolavých míst tuzemské historie nenechává ujít, přestože tak činí jaksi mimoděk na okraji stránek mezi vysvětlivkami dobových reálií: „Vyvraždit 70 000 nejlepších Čechů bylo strašné. Ovšem nejhroznější bylo nechat těch zbylých 7 milionů žít.“
Požitek z četby pokazila nedávná zpráva ČTK. Petr Stančík si nechal výraz Pérák zaregistrovat ochrannou známkou. Dle Úřadu průmyslového vlastnictví se tato ochrana vztahuje „na nosiče zvuku, obrazu a dat, vědecké přístroje, animované a hrané filmy, knihy, časopisy, komiksy, noviny, kalendáře, hry, hračky, sportovní potřeby a hrací karty“. Stančík na tom údajně nechce vydělávat...
Laik se však nestačí divit. Jak může někdo zaregistrovat postavu z lidové mytologie? Navíc když už se objevila v titulu dvou jiných svazků, Janečkovy Černé sanitky 2 a knihy Byl jsem tady - Pérák od Otto Janka (dále dvou komiksů Ondřeje Neffa a také filmu Pérák a SS). A co si takhle zaregistrovat hejkala? Nebo babu Jagu? A co pak Jawa 250, které se také říká „pérák“?
***
HODNOCENÍ LN **** Petr Stančík: Pérák Druhé město, Brno 2008, 120 s.
