Jedním z nejbizarnějších návrhů byla práce architekta Josefa Havlíčka, která počítala s mostem neseným pylony v podobě výškových obytných domů. Třináctipatrové domy měly nabídnout moderní bydlení, které by nahradilo zastaralou zástavbu nuselských činžáků. Přízemí staveb o půdorysu dvojitého T měla mít podobu nákupních bulvárů. Na střechách domů ležel pak samotný most. Havlíček přitom počítal s tím, že by most nesl spodní nebo visutou rychlodráhu. Jeho projekt však v roce 1927 neuspěl. Porota mrakodrapy odsoudila jako nevhodné. Podobně fantastické plány se Havlíček snažil uplatnit i jinde, například v návrhu na tři mrakodrapy v centru města.
Jiný unikátní návrh zase počítal s garážemi v pylonech mostu.
V soutěži hodnotila porota dvě kategorie návrhů - mosty ocelové a mosty betonové konstrukce. Už ve třicátých letech se přitom hovořilo o dvoupatrovém mostu, kde by kromě aut byl prostor i pro prostředky hromadné dopravy - vlak, tramvaj nebo podzemní dráhu.
Nejvytrvalejším byl v návrzích na přemostění Nuselského údolí Stanislav Bechyně, který ve spolupráci s dalšími architekty dodal do soutěží hned několik návrhů. Nejznámější byl návrh železobetonového mostu se třemi klenbami, na kterém spolupracoval s Bohumírem Kozákem.
Definitivní podoba mostu však byla schválena až v roce 1960, kdy zvítězil návrh architektů Vojtěcha Michálka, Stanislava Hubičky a Svatopluka Kobra. Až o pět let později však teprve začaly přípravné práce jako přeložky inženýrských sítí nebo demolice domů v Nuselském údolí. Stavba mostu začínala spěchat i proto, že Pankrácká pláň se začala rychle zabydlovat. Most byl slavnostně otevřen 22. února 1973 a pojmenován jako Most Klementa Gottwalda.
