Před srážkou s kosmickým odpadem chrání kosmonauty složitý výstražný systém.
Pro laika je těžko přijatelná představa, že hypermoderní družice se může bez jakéhokoli varování srazit s vesmírným „Bludným Holanďanem.“ Experti na kosmonautiku ale vědí, že riziko se eliminovat nedá. Své úsilí proto směřují k tomu, aby ochránili kosmonauty. Technika je ve srovnání s lidskými životy nepodstatná.
Za padesát let, které uplynuly od startu Sputniku, zamořily vesmírné velmoci bezprostřední okolí Země desetitisíci kusy trosek, jejichž velikost se pohybuje od válce velikosti osobního automobilu po drobné matičky a úlomky solárních panelů. I ty však letí rychlostí několikrát větší než kulka vystřelená z pušky, a mohou tak způsobit velké škody. Celkem středisko Space Surveillance Center (SSC) umístěné v Colaradu eviduje 17 tisíc objektů větších než 10 x 10 centimetrů. Všechny trosky dohromady váží stěží uvěřitelných pět tisíc tun.
Většina smetí vznikla nechtěně, za část ale mohou demonstrace síly. Dvě největší kosmické velmoci, USA a tehdejší SSSR, předvedly schopnost sestřelit satelit už během studené války. V lednu 2007 podobný kousek předvedla i Čína, která sestřelila vysloužilou meteorologickou družici. V tomto případě vzniklo zhruba stejně úlomků jako při úterní srážce družic.
Stále aktivních družic je o něco víc než tři tisíce. Jejich poloha se sleduje, ovšem s chybou až několik kilometrů. Není v silách ani těch nejvýkonnějších počítačů analyzovat rizika pro každou družici s takovým předstihem, aby mohl být zahájen úhybný manévr.
Několikrát ke kolizi družice s troskami již došlo. Známý je případ srážky francouzské družice Cerise s úlomkem třetího stupně evropské rakety Ariane. Kolize narušila stabilizační systém, ale přístroj se nakonec povedlo zachránit.
Jde o lidské životy Při pilotovaných letech by bezstarostné spoléhání na přízeň štěstěny nebylo přípustné. Mimořádná bezpečnostní opatření se podnikají pro ochranu Mezinárodní vesmírné stanice. ISS je jedním z nejdražších vědeckých podniků, do kterých se kdy lidstvo pustilo. Relativně křehká schránka stanice chrání životy až šestičlenné posádky. Kolize z větším objektem by měla fatální následky.
Počítače v centrále SSC neustále počítají vzájemnou polohu stanice se všemi známými úlomky, družicemi a posledními stupni raket na dvaasedmdesát hodin dopředu.
„Když v tomto intervalu hrozí, že libovolná evidovaná částečka proletí pomyslnou krabicí o rozměru 25 x 25 x 10 km, v jejímž středu je ISS, je vyhlášena jakási pohotovost, “ říká přední český odborník na kosmonautiku Antonín Vítek z Akademie věd. Radiolokační stanice dostanou pokyn zaměřit se na podezřelé těleso a zpřesnit jeho dráhu. Osmačtyřicet hodin před průletem se znovu vyhodnotí vzájemné polohy . Tentokrát už se za bezpečnou zónu pokládá menší oblast, 10 x 10 x 5 km. „Pokud vychází, že těleso s určitou pravděpodobností může touto zónou proletět, spočítá se optimální úhybný manévr stanice. Jeho provedení pak zajistí, že těleso proletí mimo i tu velkou zónu. Bezpečnostní rezerva je opravdu veliká,“ říká Antonín Vítek.
K úhybným manévrům byla během své jedenáctileté existence ISS donucena osmkrát.
Před každým letem raketoplánů, jejichž tepelná ochrana je velmi zranitelná, se dělá pečlivý průzkum oblasti, kterou „vesmírný autobus proletí“. Přesto při misi v září 2006 dostal raketoplán Atlantis zásah, který poškodil jeden přístroj v nákladovém prostoru. Zřejmě šlo o mikrometeorit. Před tím nemůže kosmonauty varovat sebedokonalejší výstražný systém.
***
Iridium - druhý pokus o satelitní síť Komunikační systém Iridium zprostředkovává pomocí satelitů přenos hovorů i dat. Byť není sám, jako jediný má prý dosah po celé planetě včetně oceánů, vzdušného prostoru, a dokonce i obou pólů. Systém Iridium začal s velkou pompou fungovat 1. listopadu 1998, poprvé si jeho satelitním telefonem „naostro“ zavolal tehdejší americký viceprezident Al Gore. Již po několika měsících ale přišly první problémy. Systém nebyl plně funkční, firma neměla dobrou obchodní politiku, náklady astronomicky rostly. V srpnu 1999 společnost ohlásila bankrot. Velkým konkurentem se stala i síť mobilních telefonů. Byť se mluvilo i o „sundání“ satelitů, nakonec bylo Iridium zachráněno. Nová společnost Iridium Satellite LLC obnovila provoz systému v roce 2001. Přestože původní náklady byly odhadovány na šest miliard dolarů, nový investoři údajně zaplatili jen 25 milionů. V současnosti tvoří Iridium 66 aktivních satelitů (tedy po srážce už asi jen 65), několik dalších je připraveno v záloze. Podle nejnovějších údajů firmy z prosince 2008 dosáhl počet uživatelů 285 tisíc. Prameny: www.iridium.com, www.wikipedia.org, agentura AFP
