LN V poslední době jste začal hodně přemýšlet a mluvit o politice. Co říkáte na čísly nabitou předvolební kampaň politických stran?
Víte, mě už nebaví koukat se na sliby a čísla. Protože nevím, jak to bude nakonec probíhat v praxi. Pro mě je důležitý morální profil strany, jestli je důvěryhodná, jestli tam jsou slušní lidé nebo jenom žvanilové a pochybné existence.
LN Před volbami se vždycky začnou objevovat i recesistické billboardy. Je podle vás v kampani místo pro takové vtipy?
Proč ne, ale někdy to vybočuje ze slušných mezí. Jako například, když se objeví portrét Miloslava Kalouska s nápisem: Nejčestnější muž ve státě. To je záměrný klam. Má to vzbudit dojem, že to o sobě říká sám, a to ho dehonestuje. Můžete se vysmívat konkurenci, ale musíte se k autorství přiznat. Uvádět lidi záměrně v omyl je morálně pokleslé. A chápejte, nedělám reklamu panu Kalouskovi.
LN A co na politické kampaně říká Jára Cimrman?
My jsme záměrně v jeho odkazu nepátrali po politických tématech. Jeho „politikou“ bylo vlastenectví - Češi proti monarchii, Češi proti Němcům, a my si z toho děláme legraci. Protože když jsme s Cimrmanem začali, byl tu hluboký komunismus, Rakousko-Uhersko se tehdy jevilo jako slušný stát, kde se dbalo na lidská práva způsobem, o jakém jsme si tu mohli nechat jen zdát.
LN Jak to myslíte?
Třeba Havlíček Borovský měl jako novinář neuvěřitelnou svobodu. A když už se orgánům zdálo, že si dovoluje příliš, poslali ho do Brixenu, kde ho horský vzduch téměř uzdravil z tuberkulózy. Bohužel o tomto blahodárném vlivu nikdo z jeho současníků nevěděl. Ostatně političtí vězni za monarchie, to byla noblesní elita. Byli striktně odděleni od kriminálních zločinců. Zato za komunismu byli političtí vězni úplně na dně. Byli na tom hůř než vrazi, lupiči a zloději.
LN Vy jste kvůli Cimrmanovi museli prostudovat spoustu historických materiálů?Nic zvláštního, co by bylo nad rámec běžného vzdělání. Ale je pravda, že jsem začal kupovat staré časopisy - zejména České světy. Český svět, to byla revoluce v tehdejší novinařině. Začaly se tam objevovat takzvané momentky. Český svět fotil kdeco - třeba hajného se sekerou u plotu. A pod tím popisek: Hajný z Oslova staví plot. Tyhle fotky nás potěšily a prozradily nám hodně o duchu té doby.
LN Po předcích jste nezdědil nic?
Já jsem, myslím, po předcích nezdědil nic. Snad kromě krejčovské panny a sáčka, které mi ušil můj otec krejčí, když jsem v padesátých letech chodil do gymnázia (na fotce na str. 19, kabátek si zahrál také jako rekvizita v Divadle Járy Cimrmana, pozn. red.). Tatínek přišel z Podkarpatské Rusi jako téměř negramotný chlapec. Maminka pocházela z rodiny, kde rodiče záhy po sobě zemřeli a o jejich pět dětí se musela postarat nejstarší sestra. Takže ani jeden z mých rodičů si nepřinesl do manželství ani jednu knížku.
LN Tím pádem není ani tento úžasný, velký byt v centru města dědictvím po rodičích. Jste pro deregulaci nájemného?
To jistě. Regulované nájemné je čirým reliktem komunismu. Tenhle byt jsem koupil. Je pravda, že předtím jsem tu žil s regulovaným nájemným, ale stejně jsem hájil myšlenku deregulace, protože přikázaná výše nájemného je nemravnost. Když má někdo park automobilů, tak mu taky úřad nemůže nařídit - tohle auto budeš pronajímat tomuto náhodnému pánovi. On ti bude platit deset korun měsíčně nájem a občas ti pošle účet za nové pneumatiky. Je mi jasné, že deregulaci nešlo udělat ze dne na den, ale tenhle stát měl na to šestnáct let. A neudělal vůbec nic! (Zazvoní telefon. Volá pán, který pochází z Altaje a rád by zařídil, aby tamější nejvyšší hora byla pojmenovaná po Cimrmanovi...)
LN Stává se vám to často, že chce někdo využít jména nebo dědictví Járy Cimrmana?
Dostali jsme řadu žádostí, aby se po Cimrmanovi mohly jmenovat restaurace, kavárny, ulice. Nebo po názvech z našich her - třeba jako Hostinec U sirotků. Jsou také domy, na které si lidi dali desku, že tam Cimrman přespal. Dokonce na našem velvyslanectví v Londýně je tabule s nápisem, že si tam Cimrman narazil koleno, a nemohl se proto zúčastnit tamější olympiády. Jinak se snažíme zájem o Cimrmana spíš krotit, aby se nezprotivil, ale třeba spolupráci s Plzeňským pivovarem jsme nemohli odmítnout. Už kdysi, když to byl národní podnik, jsme mu totiž dělali reklamu naší operou Úspěch českého inženýra v Indii. Německý inženýr v ní buduje cukrovar, ale nejde mu to. Nakonec do toho vstoupí český inženýr Vaněk, který nabídne, že přestaví cukrovar na pivovar. Indický plantážník pivo ochutná a nadšeně to přijme. A tak nám dneska Plzeňský pivovar financuje představení s živým orchestrem. Sami bychom si takové špičkové muzikanty nemohli dovolit.
| Občanská výchova Ladislava Smoljaka |
|
Můžete s ním souhlasit, můžete s ním polemizovat, ale zastavit ho nelze. Občanská výchova by se měla vyučovat na konkrétních událostech. Měl pan prezident pravdu, když odvolal ze dne na den předsedkyni Nejvyššího soudu? Neměl. Základem demokratického státu je oddělení moci zákonodárné, výkonné (k té patří prezident) a soudní. Nemůže si přece každý nový prezident odvolávat a dosazovat soudce podle svého gusta. Komunismus by měl být zakázaný, a to i v názvu politické strany. Není možné dovolit straně, která má protidemokratický program, aby byla v parlamentu demokratického státu. Jsou to hloupé řeči, že na názvu nezáleží. Co kdybychom si založili stranu „Cikáni do plynu“ a tvrdili, že náš program s tím nemá nic společného. Nikdo by to nedovolil. Komunismus byl u nás označen za zločineckou ideologii, tak by tu neměla existovat strana, která takovou ideologii svým názvem hlásá. Veřejnost žije ve velkém omylu, že demokracie je zajištěná většinovým hlasováním. Většinové hlasování samo je velkým společenským rizikem. Potřebuje protiváhu. Většinové hlasování dovedlo k moci Hitlera. Korektivem většinového hlasování jsou základní zákony státu, ústava, kterou by mělo být těžké měnit. Ústava například chrání menšiny, které by většina mohla diskriminovat. Důležitými v korigování většiny by měly být elity, média, veřejné debaty. Aby byli politici elitou hodnou úcty, neměli by pochlebovat hloupému davu. I za cenu, že je to poškodí při volbách. Třetím korektivem vidím naše členství v Evropské unii. Ze starých a vyzrálých demokracií se na nás tlačí vyšší politická kultura, a to snad musí mít jednou i nějaký výsledek. |
LN Píšete už novou hru, jak jste sliboval?
Měl bych, protože se blíží 40 sezona od objevení Cimrmanova odkazu. A herci na nás s žádostí o patnáctou hru stále dotírají.
LN Momentálně hrajete důchodce v filmu Vratné láhve Zdeňka Svěráka, který se právě začal natáčet. Jaké to je, točit důchodce -zvlášť když vy vypadáte posledních deset let pořád stejně?
To mi lichotíte. Ale Zdeněk nás tam chtěl mít jako kolektiv důchodců, kteří ho neúspěšně lákají mezi sebe. Říkali nám - vemte si něco starýho. Ale já nic starýho nemám, mám jenom hezký věci. A navíc jsem si čirou náhodou zapomněl čepici. Takže jsem se tam jako typický důchodce moc nevyvedl. Ostatní se oblékli vhodněji a ještě k tomu měli hole. Já jsem místo toho vedl svoji malinkatou Lojzičku - jezevčíka (hodně se líbí, obzvlášť děvčatům, dodává). Ale u režiséra mi to prošlo. Zrovna byla strašná zima, takže jsem ohlásil, že je to náš poslední filmovací den před odjezdem do nemocnice se zápalem plic. Pořád jsme totiž museli courat, než byl režisér spokojený.
LN A nemáte přesto pocit, že vás v něčem ten věk dohání?
Jsem snad jen trochu opatrnější, když se vyskytne nějaká náročná fyzická akce. Abych neskončil jako moje maminka, která bez ohledu na věk pořád dobíhala tramvaje, takže si stihla zlomit ruku, nohu a nakonec ještě vběhla pod auto. I tak se ale dožila devadesáti let.
LN Ale hlavně, že udržíte myšlenku...
Není to tak skvělý... Musím říct, že to jediné, co závidím Miloši Zemanovi, je ta jeho schopnost udělat v hovoru padesát odboček a vždycky se bezpečně vrátit k načaté myšlence. Ty jeho myšlenky pak už ovšem tolik neobdivuji.
Ladislav Smoljak (74)
Učitelem matematiky a fyziky byl do roku 1961. Je spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana, které začne toto září čtyřicátou sezonu. Pracoval jako scenárista na řadě filmů - Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vrchní, prchni!. V řadě z nich i hrál. Objeví se i ve filmu Vratné lahve Zdeňka Svěráka. Má čtyři děti.
