'Smrt kvůli erotickým fotkám? Úředníci lžou, azyl udělit mohou'

Lidovky.cz: Do jaké míry je podle vás příběh rodiny Zainap věrohodný? Ověřovali jste jejich tvrzení o událostech v Dagestánu?
Příběhem Zainap se zabývala organizace Memorial, která v roce 2009 byla držitelem Ceny Sacharova, předsedy Evropského parlamentu. A osobně Světlana Gannuškinová, třikrát nominovaná na Nobelovu cenu míru. To je garance důvěryhodnosti slov Zainap.

Kvůli erotickým fotomontážím jí hrozí smrt Zainap Gasanovová Server Lidovky.cz informoval o případu sedmnáctileté Dagestánky Zainap Gasanovové, která bezmála dva roky s matkou a dvěma mladšími bratry utíká před krevní mstou. Když jí bylo třináct let, chlapec z její rodné vesnice ji vydíral hrozbou zveřejnění jejích erotických fotomontáží. Kvůli tomu doma brala peníze a když to odhalil její otec, dostal se do konfliktu s rodinou vyděrače, který skončil tragicky: smrtí otce Zainap i otce chlapce. Po této události musela rodina Zainap utéct z Dagestánu kvůli hrozbě smrtí, zavrhla je část rodiny a duchovní je vyhnal z vesnice. Nejdříve rodina odešla do Petrohradu, kde je dostihla informace, že smrt jim hrozí i tam. Proto před rokem Zainap s rodinou odjela do Česka, kde se snaží získat azyl. Žádost však koncem loňského roku úředníci zamítli. Mladá dívka se kvůli tragickým událostem opakovaně pokusila zabít, aktuálně je v bohnické léčebně, protože trpí silnými depresemi.

Lidovky.cz: Je za současné situace skutečně nemožné, aby rodina v Dagestánu žila normálním životem?
Absolutně vyloučené. Nikdo už nebude pátrat po tom, kdo je vinen. Stojí proti sobě členové určité komunity v prostředí, kde 99 procent úředníků slyší jen na peníze. A v jiném místě Ruska jim nikdo žít neumožní. Po návratu by se tak mohli postavit někam na nádraží a žebrat. Vlastně ani to ne, tam už mají mafie svoje žebráky pod dohledem policie. Navíc v Rusku s přispěním úřadů a médií roste nacionalismus, stoupá počet rasově motivovaných vražd, především Kavkazanů. Neberou je do práce, nemají možnost najít žádné ubytování, nechtějí je registrovat ani u příbuzných.

Lidovky.cz:  Ředitel Odboru azylové a migrační politiky Tomáš Haišman ale argumentuje, že z vesnice kdesi v Dagestánu se za rodinou případní útočníci těžko vypraví. Nestačil tedy skutečně přesun do Petrohradu?
Kdyby se v Petrohradu cítili bezpečně, zůstali by tam. Našli tam ale jen dočasné přístřeší u lidí, u kterých dále zůstávat nemohli. Haišman prohlásil na jedné schůzi Výboru pro lidská práva, jak paní Gannuškinovou respektuje a jak si váží její práce. Tak stejná paní Gannuškinová mu poslala dopis, kde podrobně argumentuje, proč se rodina Zainap nemůže vrátit do Ruska.

Lidovky.cz: Co v něm píše?
Podrobně popisuje historii rodiny, dokládá věrohodnost jejich tvrzení a kontext. Rodina zabitého přísahala, že zabije Zainap i její bratry. V souvislosti s tím Gannuškina prosí najít bezpečné místo, kde by děti mohli vyrůstat beze strachu před pronásledováním a fyzickou likvidací. Poukazuje na to, že v takových případech neexistuje možnost alternativního přesídlení v rámci Ruska.

Lidovky.cz:  Česko ale azyl podle jeho slov udělit nemůže, i kdyby chtěl. Nebezpečí totiž Zainap nehrozí ze strany státu...
Je to od něj naprostá demagogie. Když pominu možnost udělení humanitárního azylu, na který bohužel nemá nárok nikdo ze zákona, ale jeho udělení je záležitostí libovůle zmíněného člověka, pak jsou ještě další okolnosti vedoucí k získání azylu. Například pokud lidé patří k určité ohrožené sociální skupině. Zákon o azylu má sloužit humanitárním účelům, ne byrokratům.

Lidovky.cz:  Jak moc jsou žadatelé o azyl v Česku úspěšní?
Úspěšný je u nás odbor azylové a migrační politiky v neudělování azylů především tam, kde by jednoznačně být udělen měl. V případech jako je Zainap, kdy se lidé chtějí a mohou zcela včlenit do naší společnosti.

Lidovky.cz:  Má ale taková okolnost jako schopnost včlenit se hrát hlavní roli při rozhodování úředníků?
Myslím, že by to mělo být hlavním zájmem žadatele o azyl i naším. Pro koho jiného bychom zákon o azylu měli?

Lidovky.cz:  Zpět k Zainap, skutečně se jí podle vás nedostává dostatečné zdravotní péče, stejné jako českým občanům?
Když si pořezala žíly, za dva dny byla z nemocnice zpět v táboře. Žádný psycholog ani psychiatr se jí nevěnoval. Po pár týdnech přivedli psychologa s překladatelem! Nedali si ani tu práci, aby našli rusky mluvícího, kterých jsou u nás stovky. Když se pak dostala znovu do nemocnice, tentokrát motolské, protože se jí těžce dýchalo, přivezli ji tam v noci, a ráno doslova vykopli na chodbu, kde proseděla několik hodin.

Volali její mamince do tábora v Kostelci nad Orlicí, že pokud pro ni nepřijede, přiveze ji policie. Maminka neměla peníze ani na autobus, dostává 2 tisíce korun měsíčně pro sebe, stejnou částku pro staršího syna, a 30 korun denně na tříletého syna. Na jídlo, léky, oblečení. V táboře jí vyhrožovali, že když rychle nepošle nějak do Prahy plnou moc, aby Zainap vyzvedl někdo jiný, že jí odeberou děti! Zainap předepsali velmi silná antidepresiva a vrazili do ruky recept. Styděla se říct, že nemá na to, aby léky v lékárně vyzvedla, tak zůstala bez nich.

Lidovky.cz: Pokud to skutečně tak bylo, nejedná se pouze o ojedinělý exces?
Případ Zainap není ojedinělý. Dva roky chodila v táboře v Kostelci k lékařům jiná žadatelka o azyl, které v několika zdravotnických zařízeních tvrdili, že jí nic není. Když už nemohla chodit, dozvěděli jsme se o ní a vzali ji do nemocnice Na Homolce. Diagnostikovali tuberkulózu, proležela několik měsíců v uzavřeném oddělení Bulovky. Týden před hospitalizací uklízela kuchyni restaurace v jednom pražském obchodním domě, nelegálně. Neměla na jídlo, v táboře už nebyla schopna si ani dojít do obchodu, tak ji vzali do Prahy k sobě do pronajatého bytu jiní žadatelé a azyl. Nelegálně pracovali, kde se dalo, za směšné peníze. Ta paní s tuberkulózou pracovat moc nemohla, tak většinou polehávala a ostatní ji kryli. A takových případů je mnohem víc, upozorňovali jsme na ně mnohokrát úřady včetně ministerstva zdravotnictví, ale nic se nedělo ani neděje.

Hana Demeterová

Lidovky.cz:  Haišman nicméně tvrdí, že přímo v Kostelci se rodina mohla obrátit na psychologa, že pohovory se Zainap vedli systematicky...
Nic podobného. Když konečně psychologa přivedli, tak to byl úřední pohovor s tlumočníkem. Zainap to rozhodně nepovažovala za projevení snahy pomoci. A od mnoha jiných lidí jsem slyšela to samé, absolutní nezájem a neúčast. Vždy stejná "hlášení": deprese z odmítnutí azylu, nepřizpůsobivost prostředí. Odbor azylové politiky si za 22 let, kdy mu vládne pan Haišman, vytvořil perfektně spolupracující, vyhovující tým. Nic není ponecháno náhodě.

Lidovky.cz:  Proč si ale ti lidé nestěžují a nebrání se?
Jejich stížnosti končí na stolech úředníků a dále se jimi nikdo nezabývá. Oslovili jsme několik ministrů vnitra, jenže ti unisono odpovídali, že Haišman jedná kompetentně a my si všichni vymýšlíme. Vydali jsme knihu Konec uprchlíků v Čechách, kde jsou popsány desítky nejen přestupků, trestných činů, spáchaných na žadatelech o azyl. Ombudsman Varvařovský v případě jednoho žadatele o azyl došel k vývodu, že nejen cizinecká policie v jeho případě hrubě pochybila, ale že byla závažně ohrožena bezpečnost žadatele o azyl, a že mimo jiné "odstavec 19 zákona o azylu negarantuje dostatečnou bezpečnost a ochranu osobních údajů žadatelů o mezinárodní ochranu". To bylo v lednu 2012, a od té doby se nejen dotyčnému žadateli o azyl nikdo neomluvil, ale žádné kroky k nápravě učiněny nebyly. Žadatele chtěli neoprávněně deportovat do Ruska a drželi několik měsíců v deportačním "vězení". Bránit se není kde.

Lidovky.cz:  Existuje rozdíl v tom, jak k uprchlíkům přistupují v cizině?
Určitě. V zemích bývalého východního bloku je to jako u nás. Ve skandinávských zemích dostane každá rodina k dispozici domek, mohou navštěvovat státní kurzy jazyků i rekvalifikační - chovají se k nim jako k lidem v nouzi. Někteří naši lidé mají představu, že s udělením azylu dostanou u nás azylanti vybavený byt. Nic podobného! V Brně dostala například čtyřčlenná rodina do pronájmu dvoupokojový holobyt. Dva měsíce spali na zemi, dokud děti neonemocněly. Styděli se někomu něco říct. Naštěstí pomohli Jihomoravané, které jsme oslovili.

Lidovky.cz:  Nabídl někdo pomoc i v případě Zainap?
Po uveřejnění článku se ozvali tři lidé s otázkou, jak mohou  pomoci.