Když se nějaký živočich nebo rostlina ocitnou na pokraji vyhubení, zařadíme je na jeden z oficiálních seznamů ohrožených organismů. Mohlo by se zdát, že tím nastoupíme cestu k jejich záchraně.
Ve skutečnosti jsme jim však zatloukli další hřebík do rakve. Zvíře nebo rostlina, po kterých donedávna „neštěkl pes“, stoupne zařazením na seznam v ceně. Rázem se o něj začnou zajímat nejrůznější podnikavci.
Jedni pořádají zájezdy do míst, kde přežívají poslední jedinci ohroženého druhu, a nabízejí davům „jednu z posledních příležitostí vidět je na vlastní oči“. Obyvatelé „betonových džunglí“ jsou ochotni sáhnout hluboko do kapsy za výlet do zelené džungle v rovníkové Africe a možnost pozorovat zblízka poslední gorily.
Co na tom, že při té příležitosti kolem sebe turisté a jejich průvodci šíří viry a bakterie a zvyšují riziko, že gorily vymřou na chřipku, tuberkulózu či infekční průjem. Podobná sorta podnikavců přepočte „vzácnost“ organismu na dolary, eura, jüany či jeny a rozjede kšeft s vymírající raritou ve stylu „po nás potopa“.
Čím nižší jsou stavy afrických nosorožců, tím intenzivněji jsou pronásledováni pytláky. Bohatí zákazníci z východní Asie přesvědčení, že rohy těchto zvířat působí jako spolehlivé afrodisiakum, za ně budou ochotni platit stále vyšší sumy. Pytlákům a pašerákům bude vyhlídka na tučnou odměnu stát nejen za útrapy při výpravách do pustiny, ale i za rizika střetu se zákonem. Zápisem mezi ohrožené druhy usedá rostlina či živočich na hrobníkovu lopatu. Je však v pozadí tohoto neblahého trendu skutečně naše slabost pro rarity? Co když nás vymírající gorily zajímají jen proto, že jsou o poznání fotogeničtější než mnohem hojnější švábi či potkani?
Elena Angulová a Frank Courchamp z Université Paris Sud provedli elegantní experiment, díky němuž prokázali, že si na organismech vysoce ceníme právě jejich zařazení na oficiální seznamy rarit. Poslušni rčení, že čas jsou peníze, měřili vědci cenu, jakou připisujeme zvířatům a rostlinám, právě časem, který jsme do nich ochotni investovat.
Angulová a Courchamp založili webové stránky, na kterých nabízeli návštěvníkům dvě série fotografií. Jedna z nich měla představit vzácné druhy, druhá pak druhy běžné. Nikde však nebyla k mání informace o tom, jaké konkrétní organismy jsou na snímcích zachyceny.
Návštěvník webu si mohl vybrat, kterou sérii obrázků si stáhne do svého počítače. Přehled o průběhu stahování obrázků zajišťoval ukazatel udávající v procentech, jakou část souborů už se podařilo z internetu získat.
Transport dat však pokračoval, i když ukazatel signalizoval, že se podařilo stáhnout z webu sto procent souborů. Počítač „chroustal“ data s fotografiemi dál. Zájemce mohl proces stahování kdykoli přerušit. Stránka mu ohlásila „chybu“ a nabídla mu další pokus o stažení obrázkových souborů. Webová stránka byla důmyslně nastražená past. Soubory si z ní nemohl nikdo stáhnout, tím méně si obrázky prohlédnout, protože tam žádné nebyly. Stránka byla zkonstruována výhradně k tomu, aby měřila, kolik času a námahy jsou lidé ochotni na stahování souborů vynaložit.
Nikdo ze zájemců nevěděl, jaké obrázky by se mu měly nakonec ukázat. Zda uvidí rostliny, zvířata, organismy mikroskopické nebo veliké, odpudivé či přitažlivé. Přesto jevilo o „vzácné organismy“ zájem sedmdesát procent návštěvníků stránek. O „obyčejné organismy“ se zajímalo jen třicet procent návštěvníků. Na „stažení“ souboru s fotografiemi „vzácných organismů“ byli návštěvníci stránek ochotni čekat 2,5krát déle než na obrázky „obyčejných organismů“.
Z výsledků pokusu zveřejněných v předním vědeckém časopise PLoS ONE Angulová a Courchamp vyvozují, že prohlášení organismu za vzácný mu v našich očích výrazně přidá na ceně: „Měli bychom být mnohem opatrnější, když ve snaze o záchranu ohrožených druhů zdůrazňujeme jejich vzácnost,“ říkají Angulová a Courchamp. „To je klíčový moment v ochraně bezpočtu rostlin a živočichů, kteří padají za oběť rozrůstajícímu se mezinárodnímu obchodu s prostředky tradiční medicíny, exotickými zvířaty a rostlinami, trofejemi a luxusními předměty vyrobenými z ohrožených druhů.“
***
VŠECHNO JE JINAK
Nikdo ze zájemců nevěděl, jaké obrázky by se mu měly nakonec ukázat. Zda uvidí rostliny, zvířata, organismy mikroskopické nebo veliké, odpudivé či přitažlivé. Přesto jevilo o „vzácné organismy“ zájem 70 procent návštěvníků stránek. O „obyčejné organismy“ se zajímalo jen 30 procent návštěvníků.
GALERIE
Část cestovního vybavení na dlouhé cesty po kraji aneb pěkně upravená tabule přispívá k dobré atmosféře mezi stolovníky... Jaro Dufek Narozen 1976 v Kroměříži
O autorovi| Jaroslav Petr biolog
