VÍDEŇ (Od spolupracovnice LN) Falické symboly a prvky freudismu jsou hlavními rysy „obrazových románů“ německého malíře Maxe Ernsta (1891-1967). Jedná se o série originálních koláží, které jsou v duchu surrealismu jako romány označovány. Jedno z největších děl tohoto typu - Une semaine de bonté (Týden dobroty) - vystavuje vídeňská Albertina.
Komorní expozice, otevřená do 27. dubna, představuje soubor 184 ilustrací, které Ernst vytvořil v roce 1933 během svého třítýdenního pobytu v Itálii. O rok později vyšly v Paříži v pěti svazcích jako surrealistický grafický román nazvaný Týden dobroty (německá verze vyšla jako Bílý týden). Originály tohoto díla, podněcující nejrůznější představy, jsou nyní po 72 letech vystaveny kompletně poprvé. Do Vídně je zapůjčila nadace Isidore Ducasse z New Yorku.
Bláto, voda, oheň, krev, temnota, zrak a cizinec Max Ernst byl mistrem náznaku, dokázal vnést do výjevu proradné posuny či erotické „podtexty“. Stačilo nasadit milenci škrabošku, nechat dívce sklouznout pohled jinam, než dovolovaly konvence, přidat bezhlavého rytíře nebo blíže neurčený hadovitý útvar do míst, kde bývá šavle... Z mladé dívky z dobré rodiny, spočívající v náručí zdatného bonapartistického důstojníka, je náhle vystrašená panna uchvácená nepochybně perverzním prostopášníkem bez tváře. Náměty ke zmíněnému románu čerpal Ernst z tzv. šestákové literatury konce 19. století, jejímž obsahem bývala nejčastěji žárlivost, krev a prokletí. Tyto levné knihy byly ilustrovány banálními dřevoryty, v nichž však vnímavý Ernst našel mnoho podnětů. Jeho koláže pak vytvořily dílo, které je dodnes považováno za základní kámen surrealismu.
Od samého počátku plánoval Max Ernst vydání knihy pouze jako kolekci obrazových výjevů bez doprovodného textu. Aby vytvořil jakési „kapitoly“, soustředil vždy do jedné série kombinace podobných motivů. Tvoří je sedm základních elementů - bláto, voda, oheň, krev, temnota, zrak a cizinec. Jednotlivé dny Týdne dobroty pak navíc rozlišil barvami.
Ernstovy koláže, demonstrující autorův vztah k Freudovi, bourají obvyklý svět ustálených hodnot. Malíř jimi vyjadřuje skryté myšlenky, touhy, postranní úmysly i variabilnost lidských povah. Autor do koláží vložil také svůj černý sarkastický humor, který se v dadaistickém období projevoval vpádem hrůzy z něčeho neurčitého, avšak tušeného. Ernst proto nechával do svých výjevů vstoupit přelud, optickou iluzi a rekvizity v podobě škrabošky, zvířecí hlavy, hada, peří nebo bičíku... Všechny tyto prvky dovedl soustředit do ohromujícího celku, který bez textu „vypráví“ hned několik příběhů. Jejich obsah záleží do značné míry i na fantazii pozorovatele, jeho vztahu k životu i nadpřirozeným silám.
Max Ernst je dodnes považován za jednoho z nejzajímavějších umělců své doby. Jeho tvorbu ovlivnilo mnoho událostí, mimo jiné fakt, že celou první světovou válku prožil u dělostřelců. Toto období Ernst charakterizoval jako „život ve velké sviňárně“. Od mládí se zajímal o malířství. Žádného uměleckého vzdělání se mu sice nedostalo, avšak sen o malování mu byl na frontě jedinou útěchou. Ani ve válce se ho nevzdal a soubor, který zde tajně vytvořil, poslal v roce 1916 do galerie Der Sturm. V roce 1922 se Ernst rozhodl skoncovat s Německem, a to včetně manželství. S pomocí Paula Éluarda, v jehož domě pak žil, se dostal do Paříže. Zde se také připojil k surrealistickému hnutí a dokonce se účastnil první surrealistické výstavy konané o tři roky později. Seznámil se s Augustem Mackem, Kandinským, Jawlenským, Matissem a dalšími. Zaměstnán jako dělník se i nadále věnoval v malířství tématům, která se nedala rozumem uchopit, pouze citem, smyslností a fantazií. Nejvýraznějším důkazem Ernstova uměleckého myšlení je právě vystavený Týden dobroty.
