* Nepřipadáte si trochu jako průkopnice?
Doufám, že budu inspirovat ostatní a nezůstanu dlouho sama. Snad se také další trenérky brzy připojí. Byla bych ráda, kdyby nás bylo víc, i když je na druhou stranu pochopitelně fajn pocit být v něčem první.
* Uvědomovala jste si, že jste první žena v Česku, která se vrhla do studia profilicence?
Už když jsem se do trenéřiny pustila, věděla jsem, že si chci profilicenci jednou udělat. Ale ani mi to nepřišlo zvláštní. Spíš bylo příjemné, když kolem mě bylo 29 zkušených fotbalových borců.
* Jak se na vás spolužáci dívali?
Měli jsme dobrou partu, byla jsem tam jako takové zpestření. Na konci už jsem se otáčela, když někdo zavolal: Kluci, pojďte sem.
* Co jste si ze studia odnesla?
Bylo užitečné si poslechnout přednášky zkušených trenérů, jako jsou pan Vrba nebo pan Csaplár. Potkala nás i spousta tréninků, kde se mohl člověk hodně poučit. Vyměnili jsme si mezi sebou jako studenti spoustu informací, poznali jsme nové trendy a posunulo nás to všechny v téhle oblasti dál.
* Brali vyučující při nabírání znalostí ohled na to, jestli budete jednou trénovat fotbalisty nebo fotbalistky?
Při zkouškách to bylo o chování profitrenéra a profitrenér vede obvykle fotbalisty. Tak to bylo postavené. Vyrazila jsem ale také na týdenní stáž do zámořského týmu Washington Freedom, což je profesionální tým žen. A viděla jsem tam, že spoustu věcí, které fungují u mužů, lze aplikovat i u ženského fotbalu.
* Máte zkušenosti s trénováním žen. V čem by byl podle vás největší rozdíl při trénování mužů?
Asi bych se musela naučit sprostá slova. Ne, to si dělám legraci. Rozdíly tam pochopitelně jsou a velké. Motivace u kluků je jiná než u děvčat. Ženy fotbal dělají, protože je to baví a chtějí tím naplnit svůj volný čas. U mužů je to jejich práce a to se hned na přístupu projeví. Další velký rozdíl tu je i z fyziologického hlediska. Muži by dostávali při tréninku určitě daleko víc zabrat. Samozřejmě i po psychologické stránce je všechno jinak.
* Profesionální tým fotbalistek se v Česku v dohledné době neobjeví. Studovala jste tedy se záměrem, abyste profilicenci využila u mužského týmu?
Zatím jsem působila pouze u ženského fotbalu. V současné době už mám ale teoretické informace o tom, jak by měl fungovat mužský tým. Pro moji praxi by bylo užitečné, kdybych třeba ze začátku dělala asistentku v nějakém týmu fotbalistů. Věřím, že by můj pohled mohl být naopak přínosný i pro mužský fotbal.
* Kdy byste si chtěla práci u mužského týmu zkusit?
Čím dřív se posunu dál, tím víc poznatků potom můžu zpátky přinést do ženského fotbalu.
* Takže už v příští sezoně?
Proč ne?
* Zatím jediná ženská rozhodčí v české první lize Dagmar Damková často připomíná, že předsudky mužů vůči ženám ve fotbale zůstávají stále velmi silné. Máte také podobné zkušenosti?
Před pár lety, kdy jsem ještě hrála fotbal aktivně, slyšela jsem ze všech stran: Vem si radši vařečku, běž do kuchyně a kolem hřiště se vůbec nemotej. Pohled některých lidí se od té chvíle změnil. Hodně pozitivní roli sehrál fakt, že se ze ženského fotbalu stal olympijský sport, pořádají se mistrovství Evropy a světa a také můžete sledovat přenosy zápasů na Eurosportu. I když pochopitelně zůstává také velká skupina mužů, kteří neuznávají ženský fotbal a nikdy ho ani uznávat nebudou. Mají to v sobě asi nějak zakódované. Naštěstí je jich čím dál tím míň. Přitom když se podíváte do Švédska, Německa nebo Spojených států, tam všude je fotbal nejpopulárnějším ženským sportem.
* Znáte nějaký příklad ze zahraničí? Jak daleko to nějaká trenérka dotáhla v mužském týmu ?
Nevím o žádné trenérce, která by vedla prvoligový tým. Maximálně v žákovských kategorií, ale v dospělém fotbale ne. Vím pouze, že je jedna asistentka ve Švédsku, a ta se specializuje na techniku a práci s míčem.
* Jaké podmínky v ženském fotbalu vlastně dnes panují? Dá se takovou prací uživit?
Dřív jsem se věnovala fotbalu jako hráčka a současně pracovala pro jednu vzdělávací agenturu a věnovala zaměstnání víc času. Dnes se situace obrátila. Věnuju se víc fotbalu, ale vzděláváním si stále přivydělávám. Za dalších pět let to může být zase jinak. Ve prospěch ženského fotbalu pochopitelně.
***
Když jsem ještě hrála fotbal aktivně, slyšela jsem ze všech stran: Vem si radši vařečku, běž do kuchyně a kolem hřiště se vůbec nemotej.
Příklady Fotbalové trenérky u mužů ČESKO Do zápasu jdeme s pokorou. Takové je motto Jitky Klimkové, která minulý týden jako první žena v Česku získala trenérskou profilicenci UEFA. Bývalá fotbalistka tak může vést profesionální týmy mužů v první nebo druhé lize. Ženský element je u nich jinak velmi vzácný, i když třeba pro mistrovskou Slavii pracuje fyzioterapeutka Denisa Bohiňáková. ANGLIE
Vůbec první trenérkou v Evropě, která získala profilicenci UEFA, se stala v roce 2003 Hope Powellová. Loni na podzim se v médiích spekulovalo, že by mohla jako první žena trénovat muže v profesionálním týmu. Volné místo u mužstva Grimsby Town ale nakonec nezískala. Posledních dvanáct let Powellová vede anglickou fotbalovou reprezentaci žen. ITÁLIE Nejúspěšnější italská fotbalistka všech dob Carolina Moraceová nezahálela ani po ukončení hráčské kariéry. Nejdřív komentovala televizní přenosy a na podzim 1999 se stala trenérkou u třetiligového týmu mužů Viterbese. Ve funkci vydržela dva zápasy. Po jednom vítězství a jedné porážce sama z funkce odstoupila, protože majitel klubu prý chtěl propustit její asistentku. Poté se posadila na lavičku pouze u ženských týmů – vedla reprezentaci Itálie a Kanady.
