LN: Co říkáte na spekulace, že by vás ministr kultury Antonín Staněk mohl odvolat výměnou za podporu od prezidenta Miloše Zemana?
Co mám k tomu říkat? Pokud by to byla pravda, byl by to jen smutný obrázek stavu naší společnosti. Na druhé straně by tento krok byl v souladu s dosavadním jednáním hlavy státu.
Fajt vs. Hrad. Na můj konec tlačí lidé ze Zemanova okolí, míní šéf Národní galerie |
LN: Odvolání se ale nekoná. Nesouvisí to také s tím, že do Prahy přijíždí šéf Centre Pompidou, s kterým budete jednat o úzké spolupráci?
To nevím. Národní galerie má samozřejmě řadu ambiciózních plánů, na jejichž realizaci pracujeme. Jednání s pařížskými kolegy mezi ně rozhodně patří.
LN: Jak si vysvětlujete nepřátelství, které k vám prezident Zeman projevuje?
To se musíte zeptat na Pražském hradě. Nevím, do jaké míry je v této záležitosti aktivní prezident, mám za to, že aktivnější budou někteří lidé z jeho okolí. A ti mohou mít nejrůznější motivace. Každopádně bude hlavní motivací odplata za otevřenou kritiku, uostatních to mohou být nenaplněné ambice v Národní galerii, přerušení obchodních kontaktů s Národní galerií za mého řízení apod.
LN: Setkal jste se někdy s prezidentem osobně?
Ne, nikdy jsme neměli možnost spolu prohodit ani slovo.
LN: A vyjádřil jste se někdy vůči němu kriticky?
Ano, za kampaně před první prezidentskou volbou a prošlo to i tiskem. Tehdy jsem podpořil jeho protikandidáta Karla Schwarzenberga. A z prezidentova okolí to může být jeho právník, který za Milana Knížáka zastupoval Národní galerii, po mém nástupu jsme se nedohodli a spolupráci sním jsem ukončil. Svoje důvody mohou mít i někteří bývalí zaměstnanci Národní galerie, kteří smým příchodem ztratili někdejší moc. Mezi ně patří Vít Vlnas, pověřený řízením galerie před mým nástupem. Měl ambice stanout v čele instituce, společně s Nikolajem Savickým, který tehdy působil jako Vlnasův zástupce. A k nim se čas od času přidá Milan Knížák – to již stačí, ne?
LN: Čím si vysvětlujete motivaci kunsthistorika Pavla Preisse, z jehož kritiky vaší osoby údajně Zeman čerpá?
Pavel Preiss je přítelem Víta Vlnase, dokonce bych nevyloučil, že onen kritický text o mně nepsal sám, neboť již léta není v dobré zdravotní kondici. Ať tak či onak, zde se nechal naverbovat. O mém vědeckém působení v zahraničí neví vůbec nic. Celé to je hodně zvláštní, protože v devadesátých letech jsme spolu vycházeli dobře. Byl zaměstnancem galerijní Sbírky starého umění, kterou jsem tehdy vedl, a jenom díky mně měl odpovídající prostor pro svoje uplatnění. V roce 2000 jsem pak odešel do Německa a od té doby jsem ho neviděl. Jeho pamflet mě pak docela překvapil (Fajt míní stanovisko kunsthistorika Preisse, o něž se opírá argumentace prezidenta Zemana, jenž odmítá ředitele NG jmenovat profesorem. Stanovisko je k Fajtovi kritické – pozn. red.).
LN: Snahy o znevážení vaší osoby trvají už delší dobu...
Je to skutečně dlouhá historie. Prezident odmítl v roce 2015 podepsat můj profesorský dekret apodle mých zdrojů jsem byl nejdříve jediný, teprve později ke mně byli přidáni ti další dva kolegové. Tento manévr měl zastřít cílený útok na moji osobu. Snaha omoji dehonestaci však je staršího data. V roce 2013 jsem podával na Karlově univerzitě podklady ke jmenovacímu řízení profesorem, předtím jsem se ale musel na pražské univerzitě habilitovat. Habilitace mám dvě – tu první zNěmecka a druhou z Prahy. Když mi Karlova univerzita nabídla, že by se mnou zahájila profesorské řízení, zjistilo se, že pro zahájení profesorského řízení se neuznává německá habilitace. To mi přišlo v rámci EU zvláštní. Tehdejší děkan FF UK se mi za to omlouval, jediná cesta však vedla přes českou habilitaci. Proto jsem v němčině sepsal novou knihu apodal ji jako habilitační spis.
LN: Co na to říkali?
Úspěšně jsem se habilitoval a zajistil tak požadované předpoklady pro zahájení profesorského řízení. V létě 2014 jsem dlouhý proces jmenovacího řízení úspěšně završil a čekal jsem na jmenování. V tom okamžiku přišel první anonym, který tvrdil, že moje česká habilitace měla být nelegitimní. Univerzita to kategoricky odmítla. Vzápětí však dorazil další anonym, který napadal moji německou habilitaci z plagiátorství. To nakonec mělo být důvodem, proč mi údajně odmítli dát na Humboldtově univerzitě v Berlíně profesuru. Pisatel ani nevěděl, jak se získávají tituly v zahraničí, natož aby si zjistil, že jsem se habilitoval na Technické univerzitě a s Humboldtovou jsem kromě příležitostné výuky neměl nic společného. Teprve dopis prezidenta Humboldtovy univerzity kolegovi v Praze vše jednoznačně vysvětlil a definitivně odkázal do polohy absurdních nesmyslů.
LN: Ovšem nakonec se objevil jiný argument.
No a pak prezident odmítl podepsat můj dekret se zdůvodněním, že jsem korupčník, neboť jsem údajně podepsal smlouvu sgenerálním partnerem Národní galerie, z níž čerpám peníze ke svému platu. Další nesmysl. Nikdy jsem žádnou takovou smlouvu nepodepsal a nikdy jsem ani nepobíral žádné sponzorské peníze. To je jednoduše prokazatelné a tím vše končí. Ajenom na okraj: i kdybych byl býval takovou smlouvu podepsal, nešlo by o nic nelegitimního, v zahraničí takováto spolupráce státního asoukromého sektoru není nikterak výjimečná. No a v posledním dějství se překvapivě tento argument již neobjevuje a do hry se dostávají moje údajně nedostatečné vědecké a pedagogické kvalifikace. Opět jde o další účelové zdůvodnění mého nejmenování, které dokazuje, že prezident skutečně nemůže (podle rozhodnutí soudu mu to ani nepřísluší) hodnotit meritorní kvalifikační předpoklady uchazečů, to je svrchovaná činnost univerzitních orgánů.
