Ve zmíněném roce 2003 vydala autorka debutovou knihu Sůl, ovce a kamení, na niž o rok později navázala novela Návrat přítelkyně. Obě knihy jako by byly potaženy povlakem neurčitosti – a tak zanechaly velmi mdlý dojem. V roce 2006 však prozaička publikovala román Aaronův skok, a ten dokládal, že ani po dvou nepříliš podařených knihách ještě není radno nad autory lámat hůl.
Román přinesl v současnosti poměrně frekventovaný námět, v němž se skrze určitý aktualizační prvek pražská autorka vrátila do válečné minulosti. Nicméně povedlo se jí příběh podat velmi citlivě a věrohodně.
O tom, jak se psaní Magdalény Platzové vyvíjí dál, vypovídá soubor Recyklovaný muž s podtitulem Povídky. Jejich hlavním motivem je hledání vlastního místa ve světě a partnerské vztahy, potažmo i komplikovaná pozice vzdělané a emancipované ženy, která má být – chce být – manželkou v tradičním slova smyslu.
V některých pasážích se Magdaléna Platzová ukazuje jako velmi pronikavý pozorovatel našich životů, třeba hned v úvodní povídce Vloni touhle dobou: „Rozhovor s mladou inteligentní dívkou, říkal jsem ti, je velmi osvěžující a zároveň bezútěšný. Je totiž nemožné doufat, že by mě někdy mohla úplně pochopit, aniž bych se jí zošklivil.“ To, že si věci dokážeme takhle zformulovat, je jistě znakem určité zralosti, žádné závratné řešení to však ještě nepřináší.
Stejně tak tyto postřehy ještě samy nedokážou, aby povídky, z nichž pocházejí, byly nezapomenutelné. Krátké prózy Magdalény Platzové jsou vyváženými texty, stejně působí celý soubor, ovšem k tomu, aby se dalo mluvit o knižní události a povídkových klenotech přece jen něco chybí. Je zde totiž více sociologie než poezie. A tak Recyklovaný muž působí spíš jako vyznačení oddechového času mezi dvěma (?) výraznými díly.
***
MINIRECENZE
Recyklovaný muž Magdaléna Platzová Vydalo nakladatelství Torst, Praha 2008. 128 stran.
