Silnice sbližují lidi, ale rozdělují zvířata. Díky dálnicím cestujeme za zábavou i povinnostmi snáze a rychleji. Pro ropuchu, zajíce nebo jezevce může být výlet na druhou stranu silnice komplikovanější a nebezpečnější než řidičská odysea na trase Praha–Brno za předvíkendové dopravní špičky. Silnice rozdělily krajinu na malé kousky. A jejich zvířecí obyvatelé se stále častěji ocitají v izolaci ne nepodobné životu za „železnou oponou“. Člověk trpí utkvělou představou, že co pokazil, obratem ruky zase napraví. A tak buduje „nadchody“, po kterých by mohla zvířata přejít na druhou stranu rušných komunikací. Sami se často pokoušíme prokličkovat mezi auty na druhý chodník na místech, která rozhodně nejsou vhodná k bezpečnému přecházení. Abychom zvířata uchránili podobného hazardu, stavíme kolem silnic bariéry, ploty a zátarasy. Volné zůstanou jen uměle zbudované přechody. Dílo je tím dovedeno k dokonalosti a pohled na něj nás naplňuje hrdostí. Konečně mohou lidé i zvířata putovat bez omezení.
Zvířata se však zhusta neřídí dedukcemi našeho „zdravého selského rozumu“. To se týká i zvířecích přechodů. Výsledky bádání rakouských zoologů, zveřejněné vědeckým časopisem Conservation Biology, naznačují, že prospěšnost zvířecích přechodů je v mnoha případech diskutabilní. Vědci dokážou podle stop spočítat, kolik zvířat přes přechod přešlo. Hůře už se odhaduje, kolik zvířat nepřešlo, protože jim v tom zabránily ochranné ploty. Celkový přínos výstavby zvířecích přechodů je nejasný. Složitost situace názorně přiblížila v komentáři pro vědecký časopis Nature kanadská zooložka Shelley Alexanderová.
„Řekněme, že přes nově zbudovaný přechod přešlo za určité období dvacet vlků a že před zbudováním přechodu zdolalo stejný úsek dálnice sto vlků. Je přechod pro vlčí populaci skutečně přínosem? A co když z té stovky vlků, která přecházela silnici před zbudováním přechodu, zahynul každý dvacátý pod koly aut?“ ptá se Shelley Alexanderová. Její vlastní výzkum z kanadského národního parku Banff dokazuje, že silnice chráněné ploty a vybavené přechody zdolává mnohem méně zvířat, než kolik přejde i přes ty nejrušnější nechráněné komunikace. Strážci zvěře z parku Banff ale s Alexanderovou nesouhlasí a na základě vlastních pozorování považují přechody pro zvěř za velmi prospěšné. Rizika při zdolávání komunikací a přínosy přechodů nejsou přímo úměrné provozu, který na silnici panuje v dopravní špičce. Dokazují to zkušenosti ze Švédska. Tamější sobi a losi vstupují na přechody přednostně v noci, kdy provoz v tunelu pod přechodem výrazně poleví. V té době by bylo pro zvířata poměrně bezpečné i přeběhnutí nechráněné komunikace. Překvapivě naprázdno vyšli rakouští zoologové při pátrání po klíčových datech, která by dokazovala přínos zvířecích přechodů z hlediska genetické pestrosti živočišných populací. Kupodivu nebyly provedeny studie, které by určily genetickou různorodost zvířat žijících na různých stranách rušných silnic. Nevíme, zda a do jaké míry zvířata předpokládanou redukcí genetické pestrosti trpí. Je možné, že mimo dopravní špičku migrují přes silnici tak čile, že je budování přechodů zhola zbytečné. Pokud silnice jako bariéra působí, pak netušíme, zda a o kolik se genetická pestrost oddělených populací po vybudování přechodu zvýší. Naopak, hrozí, že se zvířata ocitnou po zbudování zábran v ještě hlubší izolaci a jejich genetická pestrost se dále sníží.
Absence těchto důležitých údajů se zdá nepochopitelná. Jak můžeme budovat přechody pro zvířata, když nevíme, jak moc jsou potřeba a nakolik řeší předpokládané problémy? Vědecké projekty, které by přinesly odpovědi na tyto otázky, by byly „příliš košaté“, protože by vyžadovaly kromě sledování pohybu zvěře i rozsáhlé genetické analýzy. Zvířata by bylo nutno sledovat po řadu let, a tak by byly výzkumné projekty i „příliš dlouhé“.
Chuť věnovat velké prostředky na složitý, dlouhodobý výzkum je výrazně menší než ochota financovat úzce zaměřené, krátkodobé výzkumné projekty s „jasnou koncovkou“. V řadě případů přechody zvířatům usnadňují život. Mnohdy však jsou zbytečné, a někdy situaci zvířecích populací dokonce komplikují.
***
VŠECHNO JE JINAK Stavěli jsme to zbytečně? Silnice chráněné ploty a vybavené přechody zdolává mnohem méně zvířat, než kolik jich přejde i přes ty nejrušnější nechráněné komunikace. Švédští sobi a losi se navíc lidské dopravní špičce vyhýbají a vstupují na své přechody přednostně v noci, kdy automobilový provoz a riziko srážky beztak polevuje.
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
