Důležitější než jméno nového šéfa ČSSD je to, aby se na sjezdu strana nerozhádala
Je tomu už deset let, co z čela ČSSD odešel Miloš Zeman, a devět měsíců, co se z něj vzdálil Jiří Paroubek. Žádnou tak výraznou osobnost nemá ČSSD před svým 36. sjezdem k dispozici. Ani statutární místopředseda Bohuslav Sobotka, ani jihomoravský hejtman Michal Hašek, kteří se na sjezdu utkají o stranické žezlo, nezdají se být disponováni k tomu, že by se třeba časem mohli stát skutečným lídrem strany. Přesto není jedno, který z nich ČSSD povede. Jejich představy o sociální demokracii se sice neliší zásadně, ale rozdíly existují.
Paroubek s lidskou tváří, nebo modernizace strany?
Sobotka by rád na sjezdu „jako budoucí předseda vystihl přání, která mají dnes voliči a členové ČSSD“. Jedná se prý o dva úkoly: za prvé „udělat vše pro to, abychom zabránili některým návrhům vlády na tzv. reformy“ a za druhé o to, „jak tyto reformy po případném úspěchu ve volbách zkorigujeme, co budeme dělat jinak, jaký máme plán pro ČR, jak zajistíme stabilitu, konkurenceschopnost a prosperitu“. ČSSD má být podle Sobotky plnohodnotnou a razantní opoziční silou, jež „bude přenášet kritické argumenty ze strany občanské společnosti na půdu Poslanecké sněmovny a Senátu“. Sobotkova ČSSD by byla víceméně pokračováním té Paroubkovy, vzhledem k Sobotkově naturelu pokračováním „s lidskou tváří“, pravda.
Hašek chce naopak ČSSD změnit, zmodernizovat ji včetně toho, že přehodnotí tradiční pojetí sociálního státu, na němž Sobotka stále lpí. Moderní levicová strana, aby mohla být společenským lídrem, nesmí podle Haška slibovat všechno všem, její alternativy „smrtícího koktejlu pravicových pseudoreforem“ musí být věcné a musí směřovat ke snižování veřejného zadlužení. „Z opozičních lavic se vláda kritizuje, z opozičních lavic se nádherně hájí sociální stát. Ale když pro to nemůžete nic prakticky udělat, tak to asi není vize, která by dlouhodobě naše voliče oslovovala,“ prohlašuje Hašek ve zřetelné narážce na Sobotkův styl opoziční politiky. Hašek je ambicióznější než Sobotka i v tom, že by rád výrazně rozšířil koaliční potenciál ČSSD nejen spoluprací s KDU-ČSL a zelenými, pokud se vrátí do parlamentu, ale do budoucna by chtěl sjednotit celou nekomunistickou levici a vytvořit silný levo-středový blok. Proto rovnou vylučuje spolupráci s KSČM na vládní úrovni, zatímco Sobotka pouze nepředpokládá zrušení tzv. bohumínského usnesení a menšinovou vládu ČSSD i s tichou podporou komunistů nepřímo připouští. Jen ne jednobarevné předsednictvo!
Naznačené rozdíly mezi Sobotkovou a Haškovou představou si nicméně část sociálních demokratů vykládá v Haškův neprospěch. Je prý příliš náchylný ke kompromisům a dokáže se dohodnout téměř s každým. V čele Asociace krajů je to snad nutné, ale jako šéf opoziční strany musí přece být tvrdý a neústupný, připouštějí i někteří Haškovi stoupenci. Mnohým také vadí Jaroslav Tvrdík, jenž předtím sloužil Paroubkovi a nyní v zákulisí lobbuje pro Haška. Tomu je navíc teprve necelých pětatřicet, zatímco Sobotkovi bude „už“ čtyřicet let! S příliš mladými talenty v předsednické funkci má totiž ČSSD po Grossových aférách špatnou zkušenost, jež při rozhodování delegátů převážně zralého středního věku bude mít svou váhu.
Co ale hraje do karet Sobotkovi? Nestraší stranu modernizací, s níž pohořel i Paroubek. Dále to je Sobotkova razantní opoziční rétorika, téměř „nulová tolerance“ vůči drtivé většině vládních návrhů, avšak zároveň slušné vystupování, úspěch tehdy už jím vedené ČSSD ve dvojích podzimních volbách a toto pondělí také u Ústavního soudu, jenž vyhověl stížnosti ČSSD na zneužití stavu legislativní nouze, jehož se měla dopustit vládní koalice při schvalování balíčku úsporných škrtů.
Navíc pokud je pravda, že Sobotka přistoupil na to, že jeho spojenec, kontroverzní David Rath, nebude ani řadovým místopředsedou ČSSD a že se naopak prvním místopředsedou stane Michal Hašek, pokud souboj se Sobotkou prohraje, příštím předsedou strany se stane on, a ne Hašek. „V tom okamžiku ale musí skončit rozpolcenost strany na dvě zhruba stejné poloviny, jež trvá od voleb,“ upozorňuje sociálnědemokratický harcovník. „Znamená to, že Sobotkovi a Haškovi lidé musí zařídit zvolení takových místopředsedů, aby žádný z obou táborů netriumfoval a vedení strany nebylo jednobarevné. Jinak potrvá jen chvíli, než se zase do sebe pustíme.“
K vnitrostranickému hašteření má ČSSD chronické sklony. Jestliže se ale nestane po sjezdu stranou jednotnou, silnou a sebevědomou a naopak propadne vnitřním půtkám, po příštích parlamentních volbách skončí potřetí za sebou opět v opozici.
***
Co hraje Sobotkovi do karet? Nestraší stranu modernizací, s níž pohořel i Paroubek. Dále to je například Sobotkova razantní opoziční rétorika či téměř „nulová tolerance“ vůči drtivé většině vládních návrhů, avšak zároveň slušné vystupování.
O autorovi| PETR NOVÁČEK, komentátor ČRo 1 Radiožurnálu e-mail: pnovacek@cro.cz
