130 let

Socha kabátu byla provokace

Česko

Komorní výstavu z děl Stanislava Podhrázského (1920–1999) uspořádala Galerie Zdeněk Sklenář.

Expozice však velice dobře vystihuje podstatu umělcova díla i jeho význam v širších souvislostech.

Stanislav Podhrázský nepatří k umělcům, jejichž dílo by se příliš často objevovalo ve výstavních síních. Odborná veřejnost ho však již dlouho oceňuje pro originalitu a zároveň srozumitelnost vyjádření. Ve figurálních kresbách, sochách i obrazech navázal na staré mistry, a přitom vystihl ducha své doby. Postavy jsou hodně zjednodušené, ale vždy s velkou citlivostí vystihují vztahy mezi lidmi v jejich proměnlivosti a jemných nuancích. Z jeho projevu vyzařuje silná, ale velmi křehce vyjádřená sexualita.

Podhrázského lze jen těžko zařadit do nějakého konkrétního proudu. Snad by se dalo napsat, že jde o zvláštní odnož magického realismu. Velmi důležitá je pro něj kresba, ze které obrazy i sochy vyrůstají. Proslavil se hlavně jako malíř, ale k nejznámějším z vystavených děl patří socha kabátu. Ta v době svého vzniku působila až provokativně, což je ovšem z dnešního pohledu těžko pochopitelné.

Před nedávnem vzbudila jeho tvorba značnou pozornost na obsáhlé výstavě českého umění padesátých a šedesátých let nazvané Roky ve dnech, která se konala v Městské knihovně v Praze. Nyní probíhá jeho monografická výstava v Galerii Zdeněk Sklenář. Sklízí zasloužený ohlas a je navštěvována hlavně mladými lidmi. Jeho malba působí podobným kouzlem jako obrazy Jana Zrzavého nebo Josefa Šímy, kteří se stejně jako on vymykají zavedeným kritériím a kategoriím.

Tajuplný sen rozvíjející představivost Výstava je sice komorní, ale dobře vybraná a také nainstalovaná. Je z ní zřejmé, že k vystižení podstaty díla někdy stačí pár kreseb, obrazů a soch. Navíc si uvědomíme, že právě solitéři typu Podhrázského, vyznávající klasické hodnoty, hrají v širších souvislostech nepřehlédnutelnou roli. Často mají pro celkový vývoj stejný význam jako avantgardní objevitelé či věční experimentátoři, jejichž projev se pohybuje na hranici mezi vědeckým racionalismem a uměleckou intuicí.

Jak je vidět, tak tvorba Stanislava Podhrázského oslovuje širší vrstvy a různé generace bez ohledu na typ a úroveň vzdělání. Působí velmi střídmě, a přitom rafinovaně a záhadně, navazuje na poetismus i surrealismus. Může připomenout tajuplný sen, který nám dovoluje rozvíjet vlastní představivost. A ještě jedna skutečnost stojí za pozornost. Jeho dílo má vnitřní logiku, pozvolný a nanejvýš přirozený vývoj. Mohou se vedle sebe pověsit obrazy z různých období, třeba z úplných počátků a ze závěru umělcova života, aniž by nás to jakkoliv rušilo. Velmi příjemně celou expozici doprovází zasvěcené vyprávění Jaromíra Zeminy na neustále se opakujícím krátkém videozáznamu.

***

Stanislav Podhrázský

Galerie Zdeněk Sklenář, Smetanovo nábřeží 334/4, Praha Do 8. ledna 2011

O autorovi| JIŘÍ MACHALICKÝ, Autor je historik umění

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás