SE PTÁ
PAVEL KOHOUT spisovatel a dramatik
PAVLA KOHOUTA ekonoma
Prosím, pane učiteli, fabiánský socialismus, jak jste jej posledně zmínil, jsme ještě neměli, anebo tak zběžně, že nám nestačil utkvět. Co je to za ptáka?
Pochopili jsme správně, že žil v Anglii a vyskytoval se i v Indii? A ještě lítá, anebo už vyhynul?
Když jste nám tak hezky vysvětlil Asii, není čas i na naši rodnou Evropu? Tam toho asi vymysleli ekonomicky nejvíc Angličani, ne? Když se banky dodneška jmenují podle „the bank“, obyčejné lavice, na níž pionýři provozovali první finanční operace?
Co se člověku vybaví, řekneli se století páry? Parníky, pochopitelně. A také železnice. Pára přinesla pohyb lidí, zboží i myšlenek. Rozmach průmyslu přetvářel dějiny. Gramotnost se stala masovým jevem. Lidé cestovali, četli a přemýšleli více než kdykoli v dřívějších dobách.
Pozornosti myslitelů neunikly ekonomické jevy. Například obrovská majetková a příjmová nerovnost. Farmáři a drobní řemeslníci v Anglii v době Jane Austenové vydávali 70 až 80 procent příjmů na potraviny a nápoje, zatímco aristokracii stačilo zhruba kolem deseti až dvaceti procent. Dobové údaje zmiňují nízké náklady na služebnictvo a jeho snadnou dostupnost -o čem jiném to svědčí než o velké bídě?
Poprvé v historii začala být nerovnost chápána nikoli jako neměnný, bohem daný stav, ale jako problém, který lze řešit. Začaly se množit teorie a návody, jak změnit společnost. Nám je samozřejmě nejznámější marxismus. Existovaly však i jiné myšlenkové proudy, které byly neméně významné.
Mezi ně patřil také fabiánský socialismus. Vlastně patří, neboť Fabiánská společnost založená roku 1884 v Londýně stále funguje a mezi její členy patří i Tony Blair. K fabiáncům patřili všichni britští premiéři za Labour Party a také slavní literáti: G. B. Shaw, H. G. Wells a Oscar Wilde. Ale odkud vlastně pochází ten název?
Klasičtí vzdělanci vědí, kdo byl Quintus Fabius Maximus řečený Cunctator neboli Váhavec: římský generál, který svojí zdržovací taktikou vyčerpal Hanibalova vojska do té míry, že odtáhla. Strategií fabiánců bylo porazit nepřítele postupným oslabováním spíše než frontálním útokem. Nepřítelem byl pochopitelně míněn kapitalismus.
Konečným cílem této strategie mělo být postupné znárodnění velkých podniků a bank, úplné znárodnění půdy, zavedení minimálních mezd, všeobecného zdravotního pojištění a extrémně progresivních daní. Jejich cílem nebylo jen získat prostředky pro státní rozpočet, ale finančně zlikvidovat bohaté vrstvy. Trh měl být úplně podřízen vládě. Fabiánci byli dále toho názoru, že malé národy byly ve věku impérií přežitkem. (Kde jsem to nedávno znova slyšel?!)
Trh je zlý, stát je dobrý - ale jeho nutná a historicky nevyhnutelná dominance by se měla uplatňovat postupně a nenásilnou cestou. Taková byla v kostce ideologie fabiánců. Velmi vlivná ideologie, neboť její přívrženci získali kromě Británie moc v řadě jiných zemí.
Indický premiér Džaváharlál Néhrú byl členem Fabiánské společnosti, stejně jako vlivný nigerijský politik Obafemi Awolowo, zakladatel Pákistánu Muhammad Ali Jinnah nebo tanzanský prezident Julius Nyerere. Indie, Nigérie, Pákistán ani Tanzanie nepatří mezi prosperující země. Néhrú ve snaze ochránit svoji zemi před zvůlí neviditelné ruky trhu zavedl v Indii džungli zákonů, předpisů a regulací. Jejich jediným výsledkem byla korupce, zneužívání moci a neefektivita. Na vše bylo zapotřebí povolení, kvůli čemuž se pro Indii ujalo nelichotivé označení „licence raj“ - licenční rádž neboli říše.
Dodnes většina Indů pracuje načerno, neboť velmi přísný pracovní zákoník vede k existenci „švarc systému“ v masovém měřítku. Fabiánský ekonom Nicholas Kaldor vymyslel pro Néhrúovu vládu systém konfiskačních daní. Ty zničily indické boháče, a tím zároveň i zaměstnavatele a zaměstnanost.
Fabiánská ekonomika dovedená do důsledků zdevastovala ekonomiku a způsobila bídu milionům lidí. Na rozdíl od čínského komunismu, ze kterého dnes již mnoho nezbývá, Indie se z tohoto experimentu doposud nevzpamatovala.
Fabiánskou filozofií byl zpočátku ovlivněn i první singapurský premiér Lee Kwan Yew. Jak ovšem konstatuje ve své autobiografii, později ji shledal nepraktickou a dal přednost klasické verzi kapitalismu. Singapur je velkým ekonomickým úspěchem a jeho model sociální politiky je často považován za vzor - například financování zdravotnictví. Bohužel předsudky brání českým politikům brát tuto zemi jako seriózní model.
Samotná Británie byla fabiánským socialismem silně ovlivněna v poválečném období, ať už šlo o znárodňování velkých podniků, státní zdravotnictví, nebo o vysoce progresivní daně.
První z těchto kroků vedl k tomu, že britské automobilky dnes patří Němcům. (U nás je to stejné -a to jsme stejně jako Britové oficiálními vítězi války!) Státní zdravotnictví má za následek, že mnoho Britů cestuje za francouzskými zubaři nebo švýcarskými chirurgy.
A progresivní daně zanechaly stopu v populární hudbě, když Beatles zpívali „there’s one for you, nineteen for me“ - „jeden pro tebe, devatenáct pro mě“, což se týkalo 95% mezní daně z příjmů, kterou bohatí Britové platili v 60. letech.
Chceme-li účinně bojovat proti chudobě, nelze tak činit potřením kapitalistů. Ani když jsou podle britského receptu potíráni civilizovaně a bez násilí.
