Ohavnost, která se vydává za sochu Tarase Ševčenka, dokonale koresponduje s úřadem, který její instalaci na Praze 5 prosadil a ještě se tím stupidně chlubí. To, že její umístění je porušení všemožných zákonných stavebních zvyklostí, povolování či včasného odborného posouzení památkářů, nechám na jiných. Vlastně jen na těch, co se nebojí ODS gubernátora Prahy 5 a pokusí se právními prostředky prokázat nelegálnost „černé stavby“.
Mne zajímá umělecká forma, která je doslova příšerná. Doposud se touto skutečností nikdo nepochopitelně nezabýval. Ukrajinský sochař Valentin Ivanovič Znoba, který zemřel v roce 2006 ve svých 77 letech, vytvořil desítky postválečných monumentů. Je oficiálním prototypem pokleslé socrealistické práce, která prosákla do dnešních dnů. Jeho sochy skutečně „zdobí“ mnohá ukrajinská města. Zdobí i města ruská či skotská. Dokonce prý zhotovil v roce 1995 i portrét amerického prezidenta Billa Clintona a jeho ženy (samozřejmě mu neseděli modelem). Ale kdo z podobných snaživců po celém světě se o to nepokusil? Mimochodem to teď samozřejmě čeká i Obamu, jeho ženu, děti i jejich nového psa.
Pro běžného novináře v Čechách to asi znamená proslulost umělce, a tudíž i jeho uměleckou kvalitu, viz například text Jana Handrejcha z Pražského deníku.
Města po celém světě skutečně hyzdí stovky, tisíce podobných sochařských veleděl, neboť vzdělanost či základní kulturní rozhled zastupitelských úředníků, kteří o tom z různých důvodů rozhodují, jsou velmi podobné. Čili nulové. Čím více se k této nule blíží, tím více stoupá jejich bezohledná arogantnost, velkohubá zpupnost, ať zleva nebo zprava - čest výjimkám, ta se ale nyní jednoznačně nekonala.
Kde jsou však dnes čeští arbitři umění, kteří glosují a kritizují současné a přitom mnohem zajímavější i jistě hodnotnější sochy ve veřejném prostoru Čech?
Proč nebubnují na poplach, když se do ulic, parků či prominentních míst Prahy opět vkrádá duch socialistického realismu, navíc jen chabě převlečeného za jakési panoptikální, politické demokratické divadlo? Proč se demonstrativně nepřivazují řetězy či nevyvěšují protesty a plamenně nemluví o ničení naší pramáti Prahy?! Nyní by totiž měli pravdu. Mimochodem víte, kde všude už ukrajinský prezident odhaloval sochu Tarase Ševčenka?
Chudák velký básník. Nějak mi to vše připomíná dobu nedávno minulou. Strana rozhodla a v ulicích se tyčily zpupné sochy, chabě a chvatně modelované s jakousi pseudorealistickou doktrínou. Cokoliv se na nich dalo zaměnit, byly totiž tuctové, bez kreativních nápadů, sterilní svou univerzální, schválenou podobou. Socha Tarase Ševčenka na Kinského náměstí Prahy 5 jako by jim svou mdlou, rutinní, schematickou machou z oka vypadla. Koho to však vlastně tady zajímá? Ty, co nemají zrovna práci, nebo ty, co každý den ráno mění večírkové, golfové mercedesy za denní pracovní octavie, nebo ty, co vždycky raději mlčeli?
Na závěr si dovolím citovat z textu Jáchyma Topola Supermarket sovětských hrdinů: „Přišel střízlivej chlap a líbal kostelní vývěsku. Ve vývěsce je báseň Tarase Ševčenka a fotky ikon. O kus dál cigošský ulice. Drsný krčmy.“
O autorovi| Jiří David, vizuální umělec, pedagog VŠUP
