Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Solidarita odspodu

Česko

Slyšitelná a viditelná EU? Na tu nikdo nevěří

KOMENTÁŘE LN

Je Evropa pod českým předsednictvím němá, jak napsal francouzský deník Figaro? Ve srovnání s předcházejícím francouzským určitě - to bylo vskutku „slyšitelné a viditelné“, jak řekl slyšitelný a viditelný europoslanec Daniel Cohn-Bendit. Částečně je to rozdíl stylu - u nás za únik záznamu jednání mezi Sarkozym a Topolánkem padla pokuta, ve Francii zveřejnil záznam jednání mezi Sarkozym s Putinem („Pověsím Saakašviliho za koule“) samotný prezidentský úřad. Ale jistě je pravda, že malá a v EU se rozkoukávající země má prostě menší váhu než tradiční velmoc.

Když se Topolánek snažil rozšířit kabinet o místopředsedu pro ekonomiku, měl pro to důvod: scházel mu člověk, který by mohl suverénně předsedat zasedání evropské finanční a hospodářské rady, tedy držet krok s lidmi, kteří mívají praxi z nějaké mezinárodní finanční instituce či globální firmy a v Davosu jsou jako doma. Takového člověka Topolánek nezískal, což se musí někde projevit.

Jiná otázka je, co by fakticky taková aspoň polotěžká váha mohla zařídit. Skutečnost je totiž taková, že pokud jde o reakci na finanční krizi, odstředivé síly se začaly drát na povrch ještě hluboko za francouzského předsednictví. Státní garance za vklady, fiskální balíčky, státní podpora firem - všechny tyto kroky podnikaly jednotlivé země bez ohledu na ostatní a evropským institucím nezbývalo než běžet za vozem.

K panevropským krokům, které by se v této situaci měly teoreticky podniknout, schází chuť. Německo třeba vetuje cokoli, u čeho se obává, že by to nakonec muselo platit. My pro změnu nejsme nadšeni tím, jak malou váhu přikládají západní země energetické nezávislosti na Rusku. Skutečně společná Evropa je zbožné přání - anebo mocenský nástroj.

Co funguje, to jsou jakési regionální zóny solidarity, jaké zafungovaly při výpadku dodávek plynu. Záchranné balíčky pro Lotyšsko a Estonsko zase daly dohromady unie, MMF a sousední země, mezi nimi v případě Lotyšska i ČR. Zdá se to být praktičtější model chování než velké institucionální skoky typu Lisabonské smlouvy, jaké preferují nejslyšitelnější a nejviditelnější propagátoři evropské integrace.

Čtěte „Paříž Praze...“ na str. 2

Autor: