Bývalý městský stát Ebla v severní Sýrii sehrával poměrně významnou roli zejména v době bronzové. „Tato lokalita je známa dlouhou dobu a mezi archeology vstoupila do povědomí zejména unikátním nálezem tamního archivu klínopisných tabulek. Ovšem to je objev, k němuž došlo už před více než třiceti lety,“ říká Pavel Titz z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.
Nyní italský tým, který zde pracuje, přichází s dalšími velmi zajímavými objevy. Před časem o nich informoval magazín Archaeology, který vydává americký Institute of Archaeology.
Vedoucí výzkumného týmu Paolo Matthiae se zaměřil na část královského paláce, která dlouho zůstávala stranou zájmu. Soudilo se totiž, že při dobývání města byly některé z jeho míst definitivně vypleněny a že tam není nic k nalezení.
„Teď se začaly zkoumat i tyto prostory a mohu říci, že nálezy jsou mimořádně překvapivé,“ komentuje výsledky italského týmu Pavel Titz.
Konkrétně jde o dvě takřka nepoškozené sošky a o jednu klínopisnou tabulku. Ta, jak se zdá, ozřejmuje politické ovzduší, které panovalo v dané oblasti v době, kdy shodou okolností tento městský stát zanikl. To se stalo někdy kolem roku 2300 před naším letopočtem.
Dvě panovnice Sošky zpodobňují ženy, což je v předovýchodním prostoru doby bronzové poměrně unikátní. Jsou mimořádně dobře zachovalé. Zdá se, že ve chvíli, kdy v paláci plenili dobyvatelé, byly sošky smeteny z nějakého původního úložiště, ocitly se na zemi a tím potom unikly zkáze. Jedna ze sošek je vytvořena kombinací dřeva a steatitu.
Jde o stojící ženu, která má ruce pozdvižené v jakémsi modlitebním gestu, zatímco druhá soška je jednoznačně trůnící ženské božstvo, které je oděno do zlatého pláště. V ruce třímá drobný pohárek.
Archeologové, kteří sošky nalezli, soudí, že obě sošky jsou rituálního charakteru a že dokonce patří k sobě. Vede je k tomu právě zmínka z jedné tabulky, kterou našli archeologové v tomto městě už mnohem dříve. Nápis klínovým písmem hovoří o tom, že královna, která zemřela, se odchodem ze života stávala božstvem, a to privátním božstvem pro nastupující královnu.
Takže nová panovnice svou zemřelou předchůdkyni uctívala v podobě božstva. Paolo Matthiae se domnívá, že konkrétně v těchto dvou soškách lze spatřovat onu žijící královnu, která s příslušným gestem přistupuje k trůnící zbožštěné královně, své předchůdkyni.
Město patrně vyprovokovalo vlastní zkázu V této souvislosti musíme zmínit ještě jeden z nových nálezů, klínopisnou destičku, nalezenou prakticky ve stejné části paláce jako obě sošky. Tato destička se vztahuje právě k období zániku Ebly, tedy přibližně k roku 2300 př. n. l., a hovoří o válečném konfliktu mezi Eblou a státem Mari, který byl jejím silným politickým a ekonomickým rivalem. Konflikt, který mezi oběma městy nastal, patrně nakonec vyprovokoval aktivitu jihomezopotamských států. Konkrétně Akkadu a místního vládce Sargona, který zakročil.
Ona tabulka říká, že Ebla nad Mari vítězí, a dokonce ještě vypočítává, jakým způsobem toho dosahuje. Tedy že má na své straně klientské městské státy, které zásobuje zbraněmi. Například uvádí město Nagar, dnešní Tell Brak, který obdržel ze strany Ebly dva tisíce hrotů kopí, aby mohl náležitě podporovat svého spojence v těchto aktivitách.
A je tedy možné, že právě toto rozkolísání politické scény v severní Sýrii přimělo akkadského Sargona k tomu, aby provedl preventivní útok, který ve svém důsledku způsobil definitivní pád města Ebly.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
Soukromá bohyně Dvě sošky z doby bronzové nalezli archeologové v ruinách městského státu Ebla v severní Sýrii.
Ebla SÝRIE Damašek Stojící žena Druhá soška má pozdvižené představuje ruce jakoby bohyni v modlitebním gestu na trůnu Obě postavy pravděpodobně patří k sobě. Na tabulce s klínovým písmem, objevené mnohem dříve než sošky, je totiž zmínka o královně, která zemřela a stala se privátní bohyní pro nastupující panovnici.
