Navrhovaná Gandalovičova reforma má mnohem větší podporu, než by se mohlo zdát
Jestli se evropští zemědělci i příslušní zahraniční odborníci při diskusích o českém zemědělství něčemu už řadu let opravdu diví, pak je to totální názorová rozpolcenost tohoto resortu při prezentaci navenek. Ani lidé v České republice podle všeho příliš netuší, že zemědělství má u nás dvě zcela rozdílné tváře se zcela rozdílným pojetím podnikání, vlastnictví nebo přístupu k životnímu prostředí. Většina společnosti má přitom problémy resortu a podnikatelů v něm spojené s názory Agrární komory ČR a jejím prezidentem Janem Velebou, především proto, že média jako by ani jiného reprezentanta zemědělství neznala.
Koncentrace síly proti změnám Jenže je to jinak. A to navzdory tomu, že komora se opravdu hodně snaží vystupovat jako mluvčí zcela homogenního společenství podnikatelů zastupujících kohokoli od Šumavy k Uherskému Hradišti. Pro tyto účely například vytvořila uvnitř sama sebe Agrární unii jako „nejsilnější organizaci soukromých zemědělců v zemi“. Jenže Agrární unie právně neexistuje, nemá sídlo, strukturu ani žádnou členskou základnu. Respektive má, ale totožnou jako Agrární komora. Členem Agrární komory se také nedávno opětně stala Potravinářská komora ČR, veřejně tak deklarující společnou obhajobu zájmů vůči „vnějšímu nepříteli“.
To vše by byly přitom logické a žádoucí procesy – kdyby ale ve skutečnosti nešlo o koncentraci síly proti systémovým změnám zemědělské politiky, které zhruba rok připravovalo současné vedení ministerstva zemědělství a které ministr Petr Gandalovič poprvé veřejně prezentoval v polovině letošního dubna na farmě – soukromého zemědělce.
Tímto aktem začal v polistopadové historii našeho zemědělství ojedinělý, opticky zatím příliš neviditelný, zato však v mnohém klíčový souboj o podobu a priority tohoto oboru možná na řadu let do budoucnosti. Ambice Gandalovičova úřadu je přitom v zásadě jednoduchá – udělat pořádek ve vlastnictví půdy, posílit vlastnická práva, omezit negativní vliv intenzivního zemědělství na životní prostředí a snížit byrokracii zatěžující zemědělské podnikání. Proti tomu se ovšem v zásadě nedá protestovat, takže obě komory musely najít jiný pro kritiku vhodný argument. Tím se stala teze, podle níž chce ministerstvo zlikvidovat velké podniky a ze zemědělců udělat zahrádkáře. To sice není pravda ani náhodou, jenže lidé z okolí ministra dali velkopodnikatelům zdarma střelivo ke kritice už při samotné prezentaci plánovaných změn.
Takzvaná „Reforma českého zemědělství“, jak se vize dalšího směřování resortu nazývá, totiž prakticky vůbec neobsahuje věty o podpoře klasické zemědělské produkce nebo strategii státu v oblasti výroby potravin. Stejně tak jako v řadě jiných důležitých sdělení, byla tak i v tomto případě hrubě podceněna komunikace a obhajoba oprávněnosti předpokládaných změn. Řada vysokých státních resortních úředníků navíc nedisponuje potřebným „agrárním backgroundem“, čímž jsou, a to i oprávněně, snadno obvinitelní z amatérismu. To však nic nemění na faktu, že změny plánované Gandalovičem jsou potřebné a je jen otázkou času, kdy by k nim došlo, třeba i na základě vnějších ekonomických vlivů typu liberalizace nebo některých reformních kroků Evropské unie.
Jednoznačný i opatrný souhlas Důležité je, že kromě opozice reformní kroky kritizující existuje vůbec ne nevýznamná skupina zemědělských podnikatelů, která s reformami souhlasí. Lídrem příznivců je přitom Asociace soukromých zemědělců ČR, ona druhá tvář našeho zemědělství, která je ovšem laické veřejnosti známa asi tak jako odvrácená strana Měsíce. Zdaleka ale není sama, na straně reforem stojí kromě soukromých zemědělců i Svaz vlastníků půdy, Společnost mladých agrárníků nebo Svaz marginálních oblastí ČR. Opatrný souhlas s předpokládanými změnami, a to je významný signál, zazněl na nedávné konfrontaci názorů v pražské Lucerně také z řad samotné Agrární komory.
Test Gandalovičovy reformy v podnikatelském terénu tak ukázal, že změny mají mnohem větší podporu, než jak to vypadá, a že by se časem mohlo i naše zemědělství na nutných změnách sjednotit. Tedy postavit podnikání v oboru na úplně jiných principech, než byla kdysi kolektivizace, jejíž relikty přetrvávají v našem zemědělství bohužel dodnes. Předpokladem k tomu by mohly být, mimo jiné, personální změny na všech možných státních i zájmových úrovních. Osobní emoce, což se projevilo i v Lucerně, působí a budou působit při jakémkoli potenciálním dialogu jako velmi funkční brzda, což nepomůže nikomu a ničemu. Pro začátek by ale stačilo, kdyby si všichni kritici změn uvědomili, že podpora produkčního zemědělství není v rozporu s ochranou životního prostředí, a naopak právě v zájmu zemědělců je uchovat naši krajinu v dostatečné kvalitě a s potřebnými produkčními a mimoprodukčními vlastnostmi dalším generacím. I v tom totiž reforma spočívá.
Plánované změny jsou potřebné a je jen otázkou času, kdy by k nim došlo, třeba i na základě vnějších ekonomických vlivů typu liberalizace nebo reformních kroků EU
O autorovi| Petr Havel agrární analytik e-mail: petr44@centrum.cz
